Článek
Ve filmu debutovala rodačka z Prahy, kde se 20. ledna 1940 narodila, už v roce 1953. Tehdy byla vybrána do role školačky Píďalky pro film Olověný chléb. Poté se vše zase vrátilo do normálních kolejí.
Teprve až když začala Jana Brejchová pracovat jako písařka, objevila se druhá šance v podobě role zkažené dívky Kamily ve filmu Vina Vladimíra Olmera (1956). Právě tímto filmem začala její kariéra filmové herečky, což dokumentují tři snímky natočené v těsném závěsu za sebou - drama Roztržka (1956), kriminálka Zlatý pavouk (1956) a tragikomedie Štěňata (1957).
Teprve potom přišly její „zásadní” filmy -Vlčí jáma (1957), Žižkovská romance (1958), Touha (1958), Morálka paní Dulské (1958), Probuzení (1959) nebo Vyšší princip (1960) - kde pod vedením takových režisérů jako byli Jiří Weiss, Vojtěch Jasný nebo Jiří Krejčík, vytvořila pozoruhodné herecké kreace.
V té době patřila už mezi nejpopulárnější a nejobsazovanější české herečky. „Ale já jsem na tom nijak nepracovala. Ne, že bych si tu chtěla hrát na skromnou, ale přišlo to samo. Hodně jsem točila s vynikajícími režiséry na dobrých scénářích,” řekla v jednom z novinových rozhovorů Jana Brejchová, která se přibližně od roku 1962 začala objevovat i v zahraničních filmech. Natáčela především v Německu, Rakousku a Maďarsku.
Z filmů, které měly v tuzemsku mimořádný divácký ohlas, to byly zejména filmy jako Kdyby tisíc klarinetů (1964), Ženu ani květinou neuhodíš (1966), Farářův konec (1968) Zabil jsem Einsteina, pánové (1969), Ďábelské líbánky (1970) nebo Hodíme se k sobě, miláčku...? (1974), přičemž šlo vesměs o komedie.
Svou takřka kultovní a diváky milovanou postavu - líbeznou královnu Elišku Pomořanskou - vytvořila v kostýmním hudebním filmu Noc na Karlštejně (1973). K ní přidala během let další role, v nich prokázala neobyčejnou šíři svého hereckého talentu - stárnoucí Editu v adaptaci Páralova románu Mladý muž a bílá velryba (1978), Barbaru ve Schůzce se stíny (1982), jeptišku Salome v Zániku samoty Berhof (1983), Jitku v sugestivním příběhu z nemocničního prostředí Skalpel, prosím (1985) nebo Janu v psychologickém dramatu Vlastně se nic nestalo (1987), v němž hrála její dceru vlastní dcera Tereza Brodská.
Na tituly je však bohatá rovněž její televizní práce, která čítá plejádu zajímavých příležitostí, ať už to bylo třeba v hříčce Král a žena (1967), kde měla za partnera Jana Wericha, v inscenaci Jehla (1982) nebo v seriálech F. L. Věk (1971), Arabela (1979), Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek (1993) a My všichni školou povinní (1984).
Jednu ze svých prozatím posledních filmových rolí - Zdenu Hrstkovou, matku hlavní hrdinky - vytvořila ve snímku Kráska v nesnázích (2006), do kterého ji obsadil Jan Hřebejk.
Mezi životní partnery Jany Brejchové patřili dnes už světoznámý režisér Miloš Forman, německý herec Ulrich Thein a čeští herci Vlastimil Brodský, Jaromír Hanzlík a Jiří Zahajský. Z manželství s Vlastimilem Brodským má dceru Terezu Brodskou, která jde úspěšně v rodičovských šlépějích.