Článek
U parkoviště uprostřed Prášil najdete v bývalé stodole smutnou výstavu. Je věnována znovuobnovení obce. Prášily bývaly největší obcí, která nebyla městem. Přes 112 kilometrů čtverečných, to už je pořádný kus země. Od vzniku, kdy se jmenovala Gattermayerova huť, až po druhou válku to byla obec vzkvétající. Samozřejmě byla německá, ale místní skláři a papírníci spíš koukali na živobytí než na řvaní hnědých košil zpoza hranic.
Bejvávalo dobře...
Obec byla oblíbená i jako turistické místo; šumavské lesy a jezera, Prášilské a Laka, v okolí lákaly k výletům. Po mnichovské dohodě odtud Češi museli odejít. Na starých fotografiích i dokumentech uvidíte, jak to v pohraničí chodilo. Prosperita, škola, hospody, penziony a k tomu desítky stavení, to všechno zmizelo nejen v Prášilech, ale i dalších vsích podél "čáry".
Z kostela kulturák, nakonec ho odstřelili
Po válce tu nastalo období nefalšované zdivočelé země. Nejdřív to tu rozkradli národní správci a roku 1952 vláda ustavila vojenský újezd Dobrá Voda.
Většina Evropy přišla o své aglomerace ve válce, my jsme je demolovali v míru a za nadšení po zásazích kanónu do stodoly nebo kostela.
Obec Slunečná, něco jako předměstí Prášil, byla jako cíl pro tankové kanóny ideální, nyní je tu parkoviště s východiskem na Poledník, kde stála jedna z nejmodernějších pozorovatelen západní hranice. Po okolí se stále válí nevybuchlá munice, vybuchlá zlikvidovala obce vyjmenované na obelisku. To mnozí návštěvníci nevnímají, ještě tak zaregistrují bustu grafika, malíře a spisovatele Josefa Váchala, který tu pár let žil.
Prášily po zrušení újezdu znovu ožily, jen málokdo pamatuje, že tu těch pár lidí, které tu vojáci nechali, nemělo často kvůli ostrým střelbám zásobování a děti nemohly jezdit do školy. Zmizel i kostel, museli ho strhnout. Nejdřív z něj udělali kulturák, později armádní velitelství.
Psí spřežení a Keltové s bizony
Kolem mě projíždí v koňském sedle rodinka s instruktorem. Zdejší stáj je velmi oblíbená, ale můžete si vyjet i se psím spřežením. Nyní obec žije z turismu. Proslulí jsou bizoni, které ale viděl málokdo, prý se pasou u potoka.
Pouták zve i do botanické zahrady, což je soubor skalek téměř bez rostlin, není to jen můj postřeh, divili se i ostatní návštěvníci. Vedle stojí naprosto předimenzovaná stavba penzionu, prý měl vypadat jinak, ale asi se počítalo s dodatečnou kolaudací, a Keltský archeoskansen, na ten jsem se těšil.
Mohutná věž s kamenným valem stojí hned u obecní čističky vod, u zahuštěné nevůně. Podle webowek turistická bomba, skutečnost jiná. Je tu velká brána s kamenným valem, stodola představující "panský dům", pár přístřešků. Tady se toho dalo udělat mnohem víc, a těch pár akcí to asi nezachrání.
Prášily ale fungují, přitahují, restaurace si na návštěvnost moc stěžovat nemohou. Stará mladá obec se vzpamatovala, ale stačilo málo a také po ní se málem zaprášilo.
