Článek
Od dubna jste ve stálém angažmá v činohře NDM. Jak se tady cítíte?
Fantasticky. Jsem ve svém splněném snu. A pro mě to byl pořádný šok. Po čtyřech letech přežívání na konzervatoři jsem dostal práci v opravdovém světě. To bylo tou nejlepší možností, pokud jsem chtěl dělat věci jako jíst a žít v něčem jiném než v bíle vymalované komoře.
Je ale fakt, že předtím jste tu působil jako stálý host. Pamatujete si, ve které inscenaci jste tady začínal jako herec?
Začínal jsem v Konci Masopustu. Stalo se to před třemi lety a já jsem se zasnil jako obvykle, akorát tentokrát jsem k tomu měl opravdový důvod - můj život se měl celkově změnit a vyžadovalo to určitý myšlenkový obrat. Chtěl jsem přeskočit plot studií a dělat to, o čem jsem snil už jako dítě.
I když tvrdíte, že neumíte zpívat, účinkujete v muzikálu Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, přičemž zkoušíte i muzikál Fantom Londýna...
Na to, že neumím zpívat, je to pro mě úspěch. Když si vzpomenu na naši punkovou kapelu na základní škole, tak tomu pořád nemůžu uvěřit. Já? A zpívat? Vidíte, každý den se učím něco nového.
Vaše poslední premiéra odezněla prakticky před pár dny. Byl to Sen noci svatojánské, kde hrajete jednoho z řemeslníků Frantu Píšťalu. Jaká byla spolupráce s režisérem Petrem Gáborem?
Pana Gábora jsem poznal už posledního půl roku na škole, kdy vedl náš ročník. Byl jsem skutečně ohromený jeho pohotovostí a jeho nápady. Vidím ho jako chytrého vědce s duší a nadšením desetiletého chlapce - to na něm oceňuji nejvíc.
Máte kromě divadla ještě čas na něco jiného a co máte v plánu o divadelních prázdninách?
Člověk, kterému to takhle fungovalo, byl Paul Newman. Já se znám, nejsem žádný Paul Newman. Nezávodím v autě, nedělám popcorn a nepřispívám na charitu. Ale znáte to - jen práce a žádné hry, to dělá z každého člověka blázna. Něco si jistě vymyslím. Nápadů mám spousty.
