Článek
Luxus je však víceméně „Potěmkinovou vesnicí” - vedle hotelových komplexů se nachází proluka sloužící jako smetiště, do vybydlených holobytů se dívají obyvatelé rezidencí.
Hlavní ulice září v noci pestrobarevnou přehlídkou světel, zboží se zdá být značkové a kvalitní. Horší je to však za denního světla, kdy zjistíte, že obchody mají zděné pouze vchody, zbytek je dotvořen různými plechy, plentami a omšelými koberci, všudypřítomný prach pouště dává zboží našedlou patinu.
Prodejci pořvávají: Podaždí! Óčeň chorošij tovar! Němnožko děněg…, ale když zjistí, že jsem Češka, hned přehodnotí: Milujem Ček, Ček můj kamarat, podivat, levno pro kamarat.
Tím však jejich znalost češtiny končí. Pokud jsem něco chtěla koupit, musela jsem oprášit ruštinu, pokud jsem chtěla mít klid, stačilo trvat na svém rodném jazyce, prodavačům brzy došla trpělivost a hlavně slovní zásoba. K turistům jsou samozřejmě velmi vstřícní, ale pokud projevíte nezájem, umí ještě jedno úsloví: Byznys nahovno!
V areálu nejluxusnějšího hotelu Hurghady se čile prohání malé stádečko koz, luxusní loď kotví na molu, kde stojí slum, zřejmě domov kapitána. Nově vybudované chodníky po celém městě vedou i v místech, kde by se jen těžko někdo procházel.
Na křižovatce se potkávají dost natěsno různá vozítky, povoz tažený oslem a nejmodernější modely drahých vozidel. Kdo má přednost mi není jasné, v celém městě jsem neviděla žádný semafor, ale ani žádnou dopravní nehodu nebo zácpu. Taxík prosvištěl dvacet kilometrů městem, v plném provozu, za dvacet minut. Ani fotit jsem nestačila.
Už od dob pyramid, jsou pro nás stavební postupy Egypťanů záhadou. Betonová stavba v centru města je nabarvená, na budoucích terasách jsou pergoly z kvalitního dřeva, světelná reklama u vchodu však nemá žádný zdroj elektrické energie, ani náznak kanalizace, palma, ošetřovaná s velkou péčí zdobí prázdný betonový prostor. Možná za několik dnů či měsíců zde bude stát luxusní hotel. Ale kdoví? Původně jsem si totiž myslela, že se jedná o již vybydlený, opuštěný dům.
Exotická vůně koření a vodních dýmek, speciálně míchané parfémy, mořský vzduch s příchutí písku je v nočních hodinách v kontrastu s pachem fekálií, které snad každý den odčerpávají z jímek před hotely. To je však naše produkce.
Život Egypťanů se neobejde bez mobilů. Malý, velký, chudý, bohatý, starý, mladý, portýr, číšník, prodavač – všichni mají celodenně ucho přilepené na telefonu, nebo alespoň na něm vášnivě hrají hry.
Pokud chce člověk poznat exotičnost Egypta se všemi jeho protiklady, s atmosférou a pravým koloritem, je třeba vyjít za brány hotelů nebo se seznámit s místními, kteří budou ochotní sdílet něco víc, než jen ‚napucovaná‘ průčelí domů.
