Článek
Doudleby, středisko národopisné oblasti Doudlebsko, se vypínají nad meandrem Malše, na ostrohu z jedné strany přístupném po mostě, z druhé po lávce. Již první písemná zmínka v Kosmově kronice uvádí rok 981, a to v souvislosti se smrtí knížete Slavníka, zakladatele slavného rodu (jehož panství dosahovalo od Libice, kolébky a místa zániku rodu, až k Doudlebům), je v současnosti zpochybňovaná, předpokládá se spíše vazba až na knížata z rodu Přemyslovců.
V roce 1268 zaniká význam hradiště coby správního místa kraje, zvaného do té doby doudlebský, od roku 1291 se stává majitelem Čeněk z Cipína, zakladatel rodu psaného později Doudlebští z Doudleb. Poslední z nich, Petr, prodal část rodového sídla do cizího držení, následně se majiteli stávají České Budějovice, zatímco druhá část panství se dostala do rukou Viléma z Rožmberka, tedy pod správu Třeboně.
Centrum hradiště připomíná kostel sv. Vincence, doložený již v první polovině 12. století. Časy gotiky pamatuje presbytář a sakristie, kde byly odkryty fresky s motivy Narození Páně a Klanění Tří králů z druhé poloviny 14. století. Celkově je vzhled interiéru převážně barokní, původní sakrální artefakty jsou umístěny do našich prestižních galerií - Madona doudlebská je zapůjčena pražské Národní a šest obrazů je k vidění v Alšově jihočeské na Hluboké. Sousoší Piety před kostelem vytvořil r. 1756 sochař Leopold Huber.
Pár metrů za hřbitovní zdí stojí ve stínu lip barokní kaple sv. Barbory, vystavěná na základě objednávky faráře Vavřince Ferdinanda Krále kolem roku 1680 stavitelem Cyprianem z Velešína. Dalším iniciátorem byl Ferdinand Matěj Taychl, třeboňský písař, finančně se podílející darem dvaceti zlatých.
Jak jinak, k místu se váže pověst, a to o farském pacholkovi, který jal úmysl zatopit si dřevem zde uložené sochy Piety. Avšak ta jeho sekyře odolala, po jeho snaze ji jen po léta zdobila jizva po záseku. Jak soška vypadala, se dnes nedozvíme, byla z kaple odcizena v roku 1993. Studna pod kaplí dává dostatek vody dodnes, obrázek světice s charakteristickým atributem, v případě Barbory s věží, pochází z roku 2000.
Kde se nacházely valy, hrady, podhradí a předhradí, vyznačují popisné cedule. Z mostu, pojmenovaného Čapkův (po regionálním badateli), je pěkný pohled na u vody ležící ukázku selského baroka, reprezentovanou domem č. p. 13, další zajímavé objekty jsou dům č. p. 29 (zčásti roubený s černou kuchyní) a barokní fara s pozůstatky gotické tvrze rytířů z Doudleb.
K významu pojmenování Doudlebové: slovanská varianta vychází ze slov duda-píšťala a liabas-tenký, tedy lidé tencí jako píšťala. Germánský výklad vychází z deudo-lid, či území a laifs-pozůstalost. Pak by se jednalo o lid, žijící na území postoupené Kelty. Sporné ji i označení kmen. Sídlit měli i v Korutanech, Panonii a Volyni. V Panonii je sužovali Avarové, byli jimi napadáni, ženy znásilňovány, v pověstech je zmiňován případ, kdy Avar zapřáhl čtyři doudlebské ženy do vozu poté, co ztratil koně. Na jihu Čech měli s Boletici a Netolici být oporou při vzniku českého přemyslovského státu během druhé vlny slovanského osidlování.
Doudleby je i jméno planetky, objevené z hvězdárny na Kleti.
