Článek
Dolnorakouský hrad Lichtenfels byl pravděpodobně zbudovávaný ve 12. století, zmínka o něm je již z roku 1136, jeho stavbu zadali Kuenringové, mocný rod, spojený i s dějinami naší země.
Později se stal majetkem Rauhenecků, sídlil zde jistý Hartung von Rauheneck. Tuto oblast, ještě bez hradu, získal od Jindřicha II. Babenberského, účastníka druhé křížové výpravy, známého pod jménem Heinrich II. Jasomirgot. Od pánů von Rauheneck se oddělila větev Tursů, z nichž je k roku 1248 zmiňován významný šlechtic Hugo Turs von Lichtenfels. Panství Lichtenfels drželi Tursové do roku 1335, a to jako zemské knížecí léno, příčinou zániku vlastnictví byl zánik rodu.
Hrad posloužil jako místo, kde byla z obav před drancujícími husity ukryta část cenností z nedalekého kláštera v Zwettlu. Svobodný pán von Bartenstein se stal majitelem roku 1774, svého majetku si však příliš nehleděl, takže počal chátrat.
K pozvolné zkáze přispěla i skutečnost, že hrad přišel o část střechy - ne snad řáděním živlů či ohnivého kohouta, ale krytina byla odprodána klášteru Zwettl. Hrad byl nadobro opuštěn poslední hrstkou obyvatel roku 1804, a to již jako polorozbořený. Svůj význam si ale nadále uchovala přilehlá kaple sv. Pavla, která sloužila jako poutní místo.
Dnes již nevysoko nad hladinou vodní nádrže Ottenstein položená zřícenina má daleko k bývalému hradu, střežícímu stezku v údolí se soutokem řek Velký Kamp a Purzelkamp, zato je v těsném sousedství rozlehlý kemp, okolí i protější břeh slouží letní rekreaci. Pěkný výhled na poloostrov s hradní zříceninou je ze silničního mostu na trase Krems - Zwettl.
VIDEO: Hrad Lichtenfels
V současné době je, jak jinak než volně přístupná zřícenina (jak tomu je u našich jižních sousedů běžné), přechodně uzavřena. Vyšlapané stezky však dokazují, že zákazy jsou proto, aby se porušovaly, stejně jako lze použít příměr o zapovězeném ovoci.
Kuriozitou, u nás málo známou, jsou okolnosti odprodeje střechy. Bylo to v důsledku střešní daně, známé již ve starém Římě, zavedené v tu dobu Josefem II., která určovala výši daně podle zastřešené plochy, takže mnozí majitelé velkých objektů část střechy buď nezakryli, nebo se jí zbavili. Jinou neobvyklou daní v minulosti byla daň z kouření z roku 1572, z které byla financována válka s Turkem.
