Hrabě Špork se výrazně zapsal do historie Lysé nad Labem

Letopisci hodnotí Františka Antonína Šporka jako muže uměnímilovného, vědy pěstujícího, zbožného, dobročinného, šlechetného a štědrého.

Nejprve u jezuitů v Kutné Hoře, později na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze studoval filosofii a práva. Uměl německy, francouzsky, latinsky, ale „nebyl české řeči zvlášť znalý a také žádný její milovník“.

Hodně cestoval a kromě vědomostí a zkušeností shromažďoval i značné umělecké poklady. Do svých služeb při přebudování Lysé a Kuksu a k pozvednutí kulturního života povolal Matyáše Bernarda Brauna a sochaře z jeho okruhu Františka Adámka z Nových Benátek, malíře Petra Brandla, Daniela Třešňáka a Ignáce Kapouna, mědirytce Michaela Heinricha Rentze…

V Praze, Lysé a na Kuksu založil knihovny s obrovským množstvím cenných knih. Knihy rovněž vydával, a to nejprve v německých tiskárnách, později využíval služeb českých tiskařů. V roce 1710 zřídil vlastní tiskárnu v Lysé, v níž se tiskly jak knihy náboženské, tak vzdělávací.

Hrabě Špork založil lovecký řád sv. Huberta, jehož se stal velmistrem. Zavedl parforsní hony, prosazoval lovecké zákonodárství a pravidla pro hospodářské využití honiteb.

Snažil se osídlit i prázdná místa na svém panství: „...opuštěné grunty měly ihned osazeny býti, aby tím neutrpěly vrchnostenské příjmy a roboty.“  Založil nedaleko Lysé nové dominikální osady Šnepov, Vápensko a Byšičky.

Lyský zámek F. A. Špork přestavěl, v horním sále dal vymalovat otcovy hrdinské činy v bitvě u sv. Gottharda, v bývalé hradní věži zřídil kapli sv. Tří králů. Od zámku k městu nechal, inspirován především francouzskou zahradou hraběte von Globena ve Valči, vybudovat francouzský park s řadami alegorických soch – dvanácti měsíců, světadílů, živlů, ročních období, lvů, sfing.

Obnovil klášter bosých Augustiniánů. Ve městě postavil kostel Narození sv. Jana Křtitele s galerií soch na ohradní zdi. V lesích stavěl poustevny s kaplemi – sv. Františka Serafínského v Boru, sv. Václava na hranici s brandýským panstvím a sv. Jeronýma na Čihadlech, kde rovněž vybudoval zámeček Bon Repos, v jehož okolí se věnoval čižbě. Na Karlově zřídil špitál s kostelem sv. Kříže.

František Antonín Špork byl na svoji dobu velmi pokrokový muž, který si uvědomoval velkou zodpovědnost za svoje poddané. Svědčí o tom sociálně zaměřená opatření. Mezi chudé poddané každoročně dal rozdělovat 200 strychů žita, „...toliko nejpotřebnějším, jmenovitě těm, kteří vrchnosti někdy sloužili, nikoli tedy zahalečům...“

Nemaje mužského dědice, synové mu zemřeli, adoptoval svého zetě, manžela dcery Anny Kateřiny – Františka Karla Rudolfa ze Sweertsu a Reistu, vymohl mu povýšení na hraběte s titulem ze Sweerts-Sporcku.

Poslední léta strávil František Antonín Špork na svých panstvích – zemřel 30. března 1738 v Lysé nad Labem. Pochován je v rodinné hrobce v Kuksu.