Hlavní obsah

Hornickou cyklostezkou v ďáblových stopách

Novinky, Milan Turek

V oblasti Lužice, kde část území byla nepřístupná, vznikla místo důlních jam krajina plná jezer. Celá je protkána sítí turistických a cykloturistických stezek. Romantická jména je činí pro návštěvníky velice přitažlivými. Jedna z nich se jmenuje Hornická a je putováním po čertových stopách.

Foto: Milan Turek

Jednou z nejdelších cyklostezek je Hornická magistrála po čertových stopách - symbolizuje ji malý čertík na kole.

Článek

Lužická jezerní krajina je na severu ohraničena sousedním Braniborskem a jih zasahuje k České republice. Od sjednocení, kdy Helmut Khol prohlásil, že z Lužice udělá rekreační oblast, se celá proměnila. Zatopením důlních jam vznikla nádherná krajina jezer.

Vedle nejrůznějších projektů nabízejících turistovi podívanou, odpočinek i zábavu, bylo významným počinek logistické ztvárnění celé oblasti. Byly vytvořeny nové komunikace a vedle klasických silnic vznikla dokonalá síť cyklostezek propojených v nekonečné magistrály. Tři z nich se připojují na české dálkové tratě podél řeky Labe, Sprévy a Nisy. Jednu z nejdelších magistrál nazvali Hornickou magistrálou - Bergbautour.

Podle bývalých horníků sleduje stopy dřívějších dolů a objevuje stopadesátiletou historii povrchového dolování uhlí. Jejích 500 kilometrů prochází jižní částí Braniborska a částečně severem Saska, z Dolní Lužice směřuje do Horní Lužice. Jejím absolvováním může cyklista prožívat barvitost industriální kultury s malebnými venkovskými sídly, impozantními důlními jámami a rodící se novou krajinou.

Stěží lze někde v Německu najít místo, kde tolik pozornosti věnují čertovskému dílu, jako v Lužici. Původní slovanské obyvatelstvo věřilo, že veškeré zlo a neštěstí způsobuje ďábel, Zlého ducha označovali jako Černoboha. Horníci jedním nadechnutím o něm říkali: „Milý Bůh stvořil krásnou Lužici, ďábel do ní nasázel uhlí – ale my jsme je našli a vytěžili.“

Všude, kam zrak cyklisty dosáhne, padne mu do očí v celém okolí intenzivní hnědouhelné horní dílo. Jsou to místa aktivní těžby s obrovskými bagry. Ze tří vyhlídkových míst nad jámami je možné se obdivovat impozantní šířce a věžovité výši důlních strojů. Když nebude stačit pohled z dálky, pak může svůj zážitek z cesty vylepšit sestoupením dolů až k uhlí.

Dřívější svět práce, dějiny techniky i denní cesty horníků lze okusit na vlastní kůži. Jak bylo zpracováváno dobývané uhlí ukazuje mezi jinými továrnami energetický komplex Knappenrode. Třikrát denně zde ohlašuje začátek směny siréna. Na stezce je obdivuhodný stroj - kráčející exkavátor F60, na světě největší technické zařízení, navštívit jeho útroby je nezapomenutelným zážitkem. Mezi nebem a zemí na „ležící Eiffelově věži“ může návštěvník  poznávat Lužici s průvodcem na okruhu ve výši až osmdesát metrů a odhalovat tak kraj důlních děl. 

Nejlepším příkladem pro budování rekreační oblasti je jezero Senftenberg – Senftenberger See, které je největším uměle vybudovaným vnitrozemským jezerem v Evropě. Jen několik kilometrů odsud je  Grossräschener See. Na jeho budoucím břehu přitahuje zájem mnoha hostů architektura ojedinělých teras IBA-Terrassen. Vznikly na dřívější  důlní stěně a vytvořily svůj jedinečný image půvabu Lužické jezerní krajiny.

Bergbautour je jednou z magistrál, jejichž celková délka asfaltových stezek dosahuje 3368 kilometrů nedaleko našich hranic.

Související témata:

Výběr článků

Načítám