Článek
Výkon práva měl své náležitosti, kati, ač osoby společensky „nečisté“, byli velmi vážení, pokud byli zruční. Zpackaná poprava kolikrát znamenala i konec života popravčího, několik jich i ukamenovali. Výkon hrdelního práva pro město bylo výsadou, zrovna tak jako například právo várečné.
Jak se hrdelní právo uplatňovalo, jak byly stavěny šibenice a kde, že měla mít kamenné základy, najdete na informačních tabulích naučné stezky Šibeniční vrch, o jejíž vznik se zasloužil i kastelán bečovského zámku Tomáš Witzovský, který o útrpném právu vydal i brožuru.
Útrpné právo je na našem území připomínáno na mnoha místech – vypovídají o tom i pomístní názvy, existuje mnoha Šibeničních vrchů, Stínadel, Na popravišti…
Exekuce měla pravidla
Bečovští zmapovali cestu odsouzence od městských bran, kde exekuce začala, vyvedením obžalovaného z městského vězení, až po cestu na místo popravy.
Připomíná to křesťanské legendy, ortel byl vykonáván za městskými branami, převážně z hygienických důvodů, pohled na tlející a páchnoucí mrtvolu odpuzoval, zároveň pozůstatky přitahovaly pověrečně založené obyvatele, kšeft s ostatky oběšence byl docela výnosný. Ne všechny exekuce se odehrávaly za městem, připomeňme Staroměstskou, ale Husa také upálili mimo hradby.
Bečov obdržel výkon hrdelního práva roku 1399. Základem byla šibenice, postavená na vrchu nazvaném Šibeniční. Sem mohl jen kat se svými pomocníky, stín šibenice nesměl zasáhnout soukromý majetek. Stávala na kamenném podstavci, průměr měl téměř 5 metrů a měl uzamykatelný vchod, aby se ze sejmutého viselce nedalo nic ukrást k čarodějným účelům.
Popravovalo se nejčastěji v pátek, aby přišlo co nejvíce lidí. Mělo to dvojí účinek – odstrašení a zároveň to byla velká místní podívaná, při níž si přišli různí prodavači na své zrovna jako při výročních trzích.
Kat byl poslední instancí na odsouzencově cestě životem, nejprve zasedala městská rada, odsouzený se většinou přiznal, práva útrpného se používalo u zvláště zatvrzelých, následovalo veřejné přečtení rozsudku a šlo se šibeničit.
Exekuce byla majstrštyk, mnohdy byl trest ještě prokládán opravdovým utrpením, lámání kolem se muselo umět, odsouzenec byl masakrován tak, aby co nejvíce trpěl a co nejdéle zahynul, rovněž čtvrcení se používalo. Ženy se povětšinou zahrabávaly zaživa. Stětí mečem bylo výsadou šlechticů. Obvykle se k useknutí hlavy používala sekyra.
Pět zastavení práva
Bečovská stezka má pět zastavení, měří zhruba kilometr. Šibenice a hrdelní právo zrušil roku 1765 v Bečově výnos Marie Terezie. První zastavení představí hrdelní soud, vězení a vynesení rozsudku, dvojka rozdělení hrdelních trestů a jejich problematika, trojka o průvodu k šibenici, čtyřka vše o katovi a poslední popis bečovské šibenice.
Na Šibeničním vrchu byla zbudována replika šibenice, je tu i návštěvní kniha, rozhodně si udělejte čas a nahlédněte do zápisů, je to zajímavé počtení.
