Článek
"Mám díky dramaturgii a vedení činohry velice pestrý repertoár: Pygmalion, muzikály Donaha! a Balada pro banditu, Taboriho nádherný text Můj boj, který hrajeme již osmý rok, třeskutou komedii Habaďúra, a před premiérou je komedie Jak důležité je mít Filipa. Také jsem přijala pozvání na hostování do dalšího muzikálu Josef a jeho úžasný plášť. Z výčtu je vidět, že se nenudím, a to je víc než dobře," říká Veronika Forejtová.
Na otázku, která z postav, které na jevišti kdy odehrála, byla její nejoblíbenější či jejímu srdci nejbližší, ale neodpoví. Je totiž ukrutně pověrčivý člověk. Co kdyby se některá z nich urazila a přestala s ní dýchat a dělat jí radost? A že jich má na svém hereckém kontě desítky, ne-li stovky.
"Kdybych se měla rozepsat o všech angažmá, kde jsme spolu s manželem Zdeňkem Forejtem byli, bylo by to dlouhé povídání. Můj muž, který náš profesní život řídil, byl toho názoru, že herec se nesmí usalašit, uspokojit a zůstávat tam, kde by si zvykl a přestat napínat síly k tomu dostat se do přední linie souboru, kde jste nový. Myslím, že měl pravdu," říká.
"V každém případě to bylo zajímavé, dobrodružné a prospěšné. Ale hlavně jsme byli spolu! V Národním divadle moravskoslezském jsem od roku 1989 - a je mi tu dobře. Už se nikam nechystám, snad jen až do nebeského angažmá, a to už ať se kolegyně třesou. Bylo to překrásné a bylo toho dost," dodává s nadsázkou oblíbená herečka.
Nebrání se ani vedlejším aktivitám, i když jich už není zase tolik. Točí se obecně méně, ale to ji netrápí. Tvrdí o sobě, že je především divadelní herečka a před kamerou se moc necítí. Častěji se ozve rozhlas, ale před mikrofonem má zase veliký respekt - ten odhalí sebemenší faleš.
"Ve studiu Českého rozhlasu Ostrava jsem nedávno dotočila četbu o starých českých dějinách, krásný text, ale ukrutně těžký výrazově, gramaticky a dikčně. Režisérem tohoto pětidílného cyklu je náš umělecký šéf Peter Gábor. V divadle jsme se prozatím naposledy potkali během práce na Baladě pro banditu - a bylo to setkání krásné," vysvětluje herečka.
"Hraji Moranu, což je osoba, které se nedotýká věk, choroby ani jiná omezení. Na tom jsme se dohodli, a tak jsem oprášila své pohybové dispozice. Na scéně se tedy proměním v osobu, které se nedotýká věk, choroby či jiná omezení, avšak po představení cítím svůj věk, všechny své choroby a všechna jiná omezení... Ale to už divák nevidí a tak to má být," doplňuje.
"S režisérem Peterem Gáborem spolupracujeme poměrně často. Mám ho navíc spojeného s jedním mým zamilovaným představením, které tu režíroval - Tanec na konci léta. Je to už dávno, ale pořád na tu práci vzpomínám," dodala Veronika Forejtová.
Jako paní Higginsová (druhá zprava)v Pygmalionu.
I tento snímek pochází z inscenace Pygmalion.
S režisérem Peterem Gáborem ve studiu Českého rozhlasu Ostrava.