Článek
Dobroslava Stanislava Budínová se narodila 21. dubna 1924 v Ostravě a na své dětství vzpomínala jak na báječnou idylu. Herecké nadání podědila s největší pravděpodobností po mamince, která v mládí hrála ochotnické divadlo. Mladičká Slávka studovala herectví soukromě u ostravské herečky Marie Rýdlové, pozdější členky pražského Divadla Na Vinohradech.
Uměleckou dráhu nastoupila v roce 1943 jako elévka, a to na scéně ostravského Českého divadla moravsko-slezského, jehož se stala v roce 1945 řádnou členkou. V rodné Ostravě ale dlouho nepobyla, vydržela tam jen do roku 1946. Následující čtyři roky působila v pardubickém divadle a dalších deset let v Olomouci.
Tehdy prý měla jen jeden problém - neuměla zahrát naivky. Přesto jí to nezabránilo v tom, aby se v roce 1960 se stala členkou souboru pražského Divadla E. F. Buriana, kam ji "přetáhl" režisér Karel Novák.
Na plátně debutovala ve filmu Martina Friče Povodeň (1958), ve kterém hrála manželku hlavního hrdiny (Otomar Krejča). Následovalo několik rolí a roliček, které ji dovedly k postavě Marie ve filmové adaptaci Hrubínovy novely Zlatá reneta (1965), kde měla za partnera Karla Högera. Výrazných rolí se dočkala jak v Lidech z maringotek (1966), tak v komediích Dívka se třemi velbloudy (1967) a Jak se krade milión (1967), dále v pozoruhodném snímku Případ pro začínajícího kata (1969) či kriminálním filmu Svědectví mrtvých očí (1971).
Televizní publikum si získala jako Valentýnka v seriálu Sňatky z rozumu (1968), ale také v televizním filmu Mata Hari (1971), kde měla titulní roli, nebo v dalších seriálech Byl jednou jeden dům (1974), Žena za pultem (1977) a Slovácko se nesúdi (1975). Přesvědčivě zahrála nejen osudové ženy či noblesní dámy, ale i mrchy nebo starostlivé maminky.
Vděčných filmových rolí bylo samozřejmě mnohem více - manželskou krizi prožívající Anděla v komedii Zlatá svatba (1972), hofmistryně paní Ofka v hudební komedii Noc na Karlštejně (1973), Honzova maminka v komedii Léto s kovbojem (1976), maminka Pavelková v komediích Můj brácha má prima bráchu (1975 a Brácha za všechny peníze (1978), Marie Terezie ve slovenském filmu Pacho, hybský zbojník (1975 nebo lakotná selka v pohádce Honza málem králem (1976).
V posledních letech svého života se Slávka Budínová objevila například v roli domovnice filmu Kolja (1996), oceněném Oscarem. Naposledy si na plátně zahrála postavu docentky v Jirešově sci-fi Dvojrole (1999).
Vdala se, když jí bylo 53 let. Jejím vyvoleným byl režisér Ivo Toman (1924 - 1994). Obsadil ji do několika filmů - a i když byli bez dětí, jejich manželství bylo šťastné. Pořídili si renesanční dům na Malé Straně v Praze a dokázali ho zrekonstruovat. Slávka Budínová milovala a sbírala starožitnosti a dům souzněl s atmosférou okolí. Po manželově smrti ji životní optimismus opustil.
Poslední měsíce života kdysi tolik vytížená divadelní, televizní a filmová herečka protrpěla zdravotními problémy s krevním oběhem, obklopena samotou, steskem, vzpomínkami i beznadějí a alkoholem. Její utrpení skončilo uprostřed léta - 31. července 2002, bylo jí 78 let.