Článek
Narodil se 30. března 1939 v Táboře, kde vyrůstal v rodině někdejšího zahradníka prezidenta Edvarda Beneše. Odmalička se věnoval sportu i ochotnickému divadlu. Po maturitě učinil pokus na pražskou DAMU, ale nebyl přijat. Zato byl úspěšný při zkouškách na námořní akademii v polském Štětíně.
Námořním důstojníkem se přesto nestal. Když se dozvěděl, že legendární E. F. Burian otevírá při svém divadle studio, měl štěstí a byl přijat. Strávil tam dva roky, přičemž si vyzkoušel i profesi osvětlovače a kulisáka. Po Burianově smrti přestoupil rovnou do třetího ročníku na DAMU a o dva roky později, což bylo v roce 1961, školu absolvoval. Po krátké epizodě v pražském Semaforu odešel na oblast, nejdřív do Pardubic, pak do Ostravy.
Do Prahy se vrátil v roce 1965, nastoupil do angažmá v Činoherním klubu, kde začala jeho hvězdná éra. Skončil tam v roce 1976 poté, co mu nebyla prodloužena smlouva. Tehdejším mocipánům nebyl zkrátka po chuti, jako rebel vadil. I když mu divadlo chybělo, založil aspoň kapelu a jezdil s estrádním programem jako zpívající bavič.
Jako filmový herec debutoval ve filmu Lidé jako ty (1960), podobné menší či vedlejší role si zahrál v několika dalších filmech. Vyloženě zazářil až v komediích režiséra Jiřího Krejčíka Svatba jako řemen (1967) a Pension pro svobodné pány (1967). Komediální role ho neminuly ani ve filmech jako Pane, vy jste vdova! (1970), Slaměný klobouk (1971), Homolka a tobolka (1972) a Drahé tety a já (1974).
Protipólem k těmto komediálním příležitostem byly role ve filmových dramatech Nebeští jezdci (1968) a Hlídač (1970), v nichž dokázal jak dobrý je herec.
„Podařilo se mu vytvořit herecký typ kluka, který není frajersky suverénní. Ba naopak, je spíše smolař sužovaný problémy a komplexy. Někdy se dokonce už už zdá, že se rozbrečí. Jen těžko bychom v naší kinematografii hledali nešťastnějšího a utrápenějšího ženicha, než jakého předvedl v komedii Svatba jako řemen,” napsal o Jiřím Hrzánovi český filmový historik, scenárista a novinář Pavel Taussig.
I když šel z filmu do filmu, divadlo ctil a miloval. Nedovedl si představit, že by se věnoval čistě jen filmu, nikdy se také nesmířil s vynuceným odchodem z Činoheráku. „Víte, na divadle si člověk lépe ověří, na co stačí a na co ne,” řekl v jednom rozhovoru. Co však na filmové práci miloval, byla rizika. Byl hrdý na to, že se nikdy - stejně jako francouzský herec Jean Paul Belmondo - nenechával zastupovat kaskadérem.
A zatímco profesních úspěchů přibývalo, rodinu si udržet nedokázal. Tady mu pšenka nekvetla, zřejmě pro to neměl vlohy. První manželství, z něhož vzešla dcera Bára, skončilo po třech letech, to další nezachránila ani Hrzánova druhá dcera Tereza. Obletovaný ženami se Jiří Hrzán zamilovával často a zamilovával se rád.
Další jeho velkou vášní bylo slézání a zdolávání stěn domů, což se mu nakonec stalo osudným. Po jedné žárlivé eskapádě a po pádu z výšky třetího patra jednoho pražského domu na dlažbu dvora se už neprobral. Bylo mu jednačtyřicet let, když 24. září 1980 zemřel.