Článek
Do historie i tváře hradu se velmi významně zapsal královský rod Přemyslovců, spjatých s dobou Přemysla Otakara I., přes Václava I. po Přemysla Otakara II. Největší význam se váže k panování Karla IV., který zde trávil spoustu času a hrad důkladně opravil. Před dostavbou Karlštejna zde byly uloženy i korunovační klenoty. Za husitských válek byl hrad obléhán, ale nebyl dobyt. Nepřátelům nepodlehl ani za třicetileté války. Až roku 1622 byl vyrabován a zpustošen císařským vojskem.
Hrad je návštěvníkům přístupný bez průvodce, což ocení zejména ti z milovníků kulturních památek, kteří preferují svobodný pohyb po objektu s možností svobodně se pozastavit u exponátů, které je nejvíce oslovují, majíce přitom po ruce zdroj faktografických údajů. Kromě textu v jazyce českém jsou pochopitelně informace dostupné i v mnoha světových řečech.
Ojedinělé nádvoří s patrovými arkádovými chodbami upoutá ihned po vstupu. Je možno libovolně procházet hradem, nebo pro přehlednost se nechat vést šipkami. V tom případě je na řadě první zbrojnice, sestávající ze tří místností a předsíně, která slouží jako prostor pro expozici místních archeologických nálezů. Následuje prohlídka sklepních prostor, po schodišti se vychází do patra, kde z teras na místě bývalých královských místností je výhled na Vltavu a její soutok s Otavou. Jsou v místě královských ložnic, které patřily k nejhonosnějším místnostem hradu (k jejich zkáze došlo v 17. a 18. století, kdy hrad sloužil ryze k hospodářským účelům, a velká část paláce se zřítila).
Interiéry v patře nabízejí dochované i rekonstruované sály. V služební místnosti je model celého hradu, renesančně upravená jídelna nese stopy stavebních úprav z 2. poloviny 16. století, kdy hrad vlastnili Švamberkové. Po přípravně následuje největší místnost hradu, rytířský sál, který má čistě gotickou podobu a tomu odpovídá i interiérové vybavení dobovým nábytkem, barvami naopak hýří stěny erbovní síně.
Na podlaží je dále přístupná korunní síň, která údajně sloužila pro uschování korunovačních klenotů. Podle pověsti se zde zjevoval místní duch zvíkovský rarášek. Prohlídka nabízí nástěnnými i stropními malbami nádherně zdobenou hradní kapli sv. Václava z druhé poloviny 13. století s přiléhající sakristií. Arkádový ochoz patra je plný gotických sloupů a oblouků a častých zbytků nástěnných maleb. Snadno lze vystoupat na Hlízovou věž, zvanou též Markomanka, odkud je opět vyhlídka na zalesněné okolí i areál hradu s Červenou věží.
Zvíkov si zachoval kouzlo dob dávno minulých, fascinující, a asi naprosté většině návštěvníků utajená pohled na komplex hradu je z na protější straně se nacházejících strmých skalisek, tyčících se nad Vltavou na místě zvaném Varta. Snadno dostupná je blízká pozdně gotická kaple sv. Anny.
