Článek
Sobota 15. března bude v poličském muzeu věnována znovuotevření úseku hradebního okruhu veřejnosti.
Ochozy rekonstruovaných částí hlavní hradby s několika věžemi jsou zpřístupněny pouze v doprovodu průvodce. Návštěvník se tak může těšit na prohlídku s odborným výkladem u modelu města, který přibližuje jeho podobu ve 14. století a to přímo v nitru barokní radnice, která je spolu s Mariánským sloupem, sochou sv. Jana Nepomuckého a kašnami se sochami sv. Jiří a sv. Michaela zapsána na seznam národních kulturních památek.
Poté následuje vlastní výstup na hradební ochoz. Zde mnohé návštěvníky jistě překvapí úctyhodná šíře hradební zdi 2,5 metru a výška okolo 8 metrů.
Jako mávnutím kouzelného proutku se tak během okamžiku návštěvník vrátí do dob králů, královen a udatných rytířů, kteří chránili svá obydlí před nepřáteli. Zblízka uvidí, jaké nepohodlí jim ochrana města přinášela, nebo jaké zbraně používali.
Další z dominant města je i gotický kostel sv. Jakuba se světničkou pro pověžného, kde se roku 1890 narodil světoznámý hudební skladatel Bohuslav Martinů.
Z historie:
Polička byla založena v roce 1265 na příkaz krále Přemysla Otakara II. Jakožto královské věnné město bylo chráněno dřevěným opevnění, které bylo v polovině 14. století nahrazeno pevnou kamennou hradbou, jenž se skládala z hlavní hradby zesílené věžemi, z parkánu, parkánové zdi, vodního příkopu a valu.
Opevnění často stačilo odradit nepřátele již jen tím, že existovalo. Poličské hradby se však několikrát osvědčily i v bojích. Za husitských válek zprvu Polička jako královské město hájila královské zájmy, avšak při tažení Pražanů, vedených Janem Žižkou, do východních Čech se však město přidalo na stranu husitů. Již na podzim roku 1421 Poličku, patrně zradou, dobylo vojsko krále Zikmunda. Opevnění několikrát odolalo za vlády krále Jiřího z Poděbrad i útokům uherského krále Matyáše Korvína.
V době budování kamenných hradeb bylo poličské opevnění velmi účinné, postupem času s rozvojem vojenské techniky, jejich účinnost klesala. V době třicetileté války už neměly prakticky žádný vojenský význam. V pozdější době sloužily jen jako policejní a správní hranice města.
Přesto si město do dnešních dnů dochovalo středověké rozvržení ulic, neměnily se ani domovní parcely. Nebyl žádný důvod hradby nákladně bourat, jako tomu bylo v mnoha jiných hrazených městech. Díky tomu jsou dnes poličské hradby jedny z nejzachovalejších.
