Článek
Pardubičtí Marien slaví 15 let existence. Včera začali bez úvodu dvěma písničkami, až poté se přivítali s publikem i s omluvou za přeložený koncert. Kvalita zvuku s časem pocitově vzrůstala, až vyvrcholila při parádním duetu zpěvaček, který bral dech.
Ve srovnání s jednou z prvních písní kapely (Mátový čaj) a novinkou Básník je vidět, že Vít Troníček psal vždy kvalitní texty, ale s věkem jako textař zraje. Text písně Básník je cizelovanou esencí úvah o smyslu života, přítomném okamžiku, touze po souznění a odvaze jít se svými city na trh.
Kapela zní nejlépe jako celek, baskytara, tři kytary, perkuse a harmonika, případně flétny plus sedm hlasů výborně ladí dohromady a z pódia slyšíte profesionální folk. Vít Troníček jen s kytarou také utáhne celý sál, konkrétně v písni Světlo člověčiny, kde hraje a zpívá v první půli sám.
Vít Troníček vzdal v průběhu koncertu hold Karlu Gottovi a jednou větou vzpomněl na společná setkání. Kapela na Gottovu počest zahrála píseň Ze skla, s tím, že někdy může mráz na okna nakreslit něco, co člověk neřekl, nebo už říci nemůže.
Vít Troníček je i bavič, mezery mezi písněmi vyplňoval glosami, zmínil i vznik kapely jako polorande, kdy pozval zpěvačku Zdenu na "zkoušku", přišel basák na hodinu kytary (Petr Opočenský), Zdena přivedla bratra (Ivan Němec, kytara) jako doprovod, pak se objevil soused (Michal Paták, kytara). Kapelu doplňuje Jan Troníček s foukačkou a zpěvačka Karolína Böhmová.
Sál se rozezpíval s hitem, který zazněl jako první přídavek. Kapela zářila, potěší a zahřeje, když vám obecenstvo vrátí řádnou porci energie. Za samostatnou zmínku stojí zpěvačka Zdena, manželka VT, veskrze příjemná bytost. Její kultivovaný projev je pro kapelu velký přínos. I její perkuse a hra na flétnu jsou perfektním doplněním zvuku kapely.
Marien je moderní folk, prezentovaný lidmi, které hudba baví a naplňuje. V předsálí šlo zakoupit tři CD alba, což podpoří kapelu nejvíce. Písně lze najít i na portálu Spotify. Ve sborníku Velkypevnik.cz je 49 textů Marien, jejich písně můžete tedy určitě slyšet i u letních ohňů.
Poslední píseň zazněla akusticky do rozsvíceného sálu, po jemném rozjezdu začali zpívat všichni, a opět folk proudil celým sálem. Ano, je to pořád amatérská kapela, ale všem sedmi lidem na pódiu věřím každé slovo. A to se v dnešní době počítá.