Článek
Hroši patří v Ostravě k nejoblíbenějším chovancům, i když příliš mnoho aktivity nevyvíjejí. "Většinou lenoší v bazénu. Mají rádi trávu, seno, zeleninu na přilepšení. Dospělý hroch sežere asi 40 kilogramů potravy denně," uvedla mluvčí zahrady Šárka Kalousková.
Samec Honza je i ve svých pětačtyřiceti zdatným otcem, díky němuž přišlo na svět neuvěřitelných 30 mláďat. U hrochů věk celkem významný, obří savci jen výjimečně překročí hranici 50 let. Jeho družka, samice Katka, je mladší o rovných deset let. Jejich poslední potomek, dvouletý sameček Hubert, odjel v minulých dnech do nového domova v zoo Kolombo na Srí Lance.
Stejně jako v případě dříve narozených mláďat i on napomůže k obnově genofondu těchto impozantních zvířat. Ostravská zahrada o něm bude mít informace i nadále, od roku 2007 totiž vede plemennou knihu hrochů obojživelných. „Plemenná kniha slouží především k tomu, aby se nepárovala zvířata, která jsou příbuzná nebo aby se zvířata nezaměnila,“ vysvětlila Kalousková.
Před dvěma lety patřila do zdejší skupiny i samice Róza, zakladatelka zdejšího chovu. Po své smrti se ale do zoo zase vrátila, díky programu Prazdroj lidem. "Z jejích pozůstatků byl stvořen unikátní kosterní model, v České republice jediný veřejně vystavený. Je umístěn v zadní části pavilonu Tanganika," dodala Kalousková.
Hroši vždy patřili k nejoblíbenějším zvířatům, ze kterých se těšili malí i velcí návštěvníci. Dříve bylo toto atraktivní zvíře chováno poměrně často, postupně ale míst, kde se hroši chovají, ubývá. V České republice je uvidíte mimo Ostravy už jen v pražské zoo. Hroši dramaticky mizí i z volné přírody, již několik let jsou zapsáni na Červeném seznamu ohrožených druhů.
Hroch obojživelný
V současné době se hroch vyskytuje pouze v subsaharské Africe, kde žije maximálně 150 tisíc hrochů. Proto jsou v Červené knize ohrožených druhů zařazeni jako "zranitelní". Nejvíce, asi 40 tisíc, jich žije podle odhadů v Zambii. Naopak v Konžské demokratické republice, která se před 30 lety řadila se svými 29 tisíci hrochy na druhé místo, klesly od té doby stavy hrochů o víc než 95 %! Stejně jako v některých dalších afrických zemích by tak i zde mohli hroši brzy vyhynout. Největším nebezpečím je pro ně nekontrolovaný lov na maso, následuje ztráta životního prostředí (zúrodňování mokřin a odvádění vody) a obchod se slonovinou z jejich zubů.
Hroši žijí v řekách, jezerech nebo jiných místech se sladkou vodou. Ta nemusí být nutně tekoucí, stačí jim, aby jejich kůže byla udržovaná vlhká a aby se nepřehřívali, proto jim vyhovují i bažiny. Obývají nížiny i místa s nadmořskou výškou až 2000 metrů, kde bez problémů vydrží ranní teploty okolo nuly.
Dospělý hroch je jedním z nejtěžších suchozemských savců. Obvykle váží 1000 - 2000 kg, výjimečně mohutní samci mohou dosáhnout až 3,2 tuny. Na výšku měří 1,3 - 1,5 metru, na délku 2 - 4 metry a obvod pasu je přibližně stejný. Ocas má 35 - 50 cm. Samice bývají menší a na rozdíl od samců rostou jen asi do 25. roku. Samci rostou po celý život.
Hroch obojživelný patří k ohroženým zvířecím druhům