Přemyslovská a jesenická expozice pod širým nebem vítají návštěvníky v Rýmařově v nové podobě

„Na vzniku expozic v roce 2001 se podílel geolog František Čermák ve spolupráci s historikem Jiřím Karlem. Na místě původního hrádku byl do země z kamenů vyskládán jeho půdorys a po jihovýchodním obvodu vystaveny exponáty geologie Jesenicka,“ uvedl kurátor rýmařovského muzea Michal Vyhlídal.

Působením času se však půdorys hrádku mírně propadl, zarostl trávou a přestal být v terénu rozpoznatelný. Poničené byly i popisné cedulky a informační tabule. Na obnovu získalo Rýmařovské muzeum od Ministerstva kultury České republiky a města Rýmařova 550 000 korun.

Před Štědrým dnem se objevil opět kameny naznačený půdorys bývalého nevelkého hradu. S jeho historií a petrografickou expozicí návštěvníky seznamují nové informační tabule. Zatím jsou šedé, podle Michala Vyhlídala by za pár týdnů měly dostat čistou barvu rzi, odkazující k tavbě zlata a železa na Hrádku.

Podle rozsáhlých archeologických průzkumů v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století existovalo správní centrum přemyslovského státu už před rokem 1250. V poslední třetině 13. století byli do nehostinné krajiny panovníkem pozváni němečtí osadníci se zkušeností s těžbou a zpracováním drahých kovů. Kolonisté začali tavit zlato z okolních dolů a rýžovišť a v letech 1260 až 1278 vybudovali město. Původní správní centrum se stalo součástí obranného systému. Město však lehlo v roce 1405 popelem a hrad, který patřil k nejstaršímu opevnění na Rýmařovsku, už nikdy nebyl obnoven.

„Byl jsem přesvědčený, že pokud v Rýmařově máme přímo v centru takové cenné místo, mělo by přitahovat návštěvníky. Rozhodli jsme se představit na něm také geologii Jeseníků,“ řekl František Čermák.

Balvany úctyhodných rozměrů jsou rozmístěny v půlkruhu, z popisků se zájemci dozvědí název, složení, přibližné stáří, případně význam pro člověka a místo, odkud sem byly převezeny.

„Všechny makrovzorky jsou nesmírně zajímavé. Prochodil jsem za nimi celé Jeseníky, najít reprezentativní kusy, aby odpovídaly vzhledově i velikostně, nebylo jednoduché. Pro většinu z nich musel zajet náklaďák s rukou, někde při jejich nakládání pomáhal jeřáb,“ vzpomínal autor textů, popisků a fotografií této části expozice.

Zjistíte tak, že keratofyrový metatuf (sericitická břidlice) z údolí Huntavy pochází z devonu, má asi 380 až 390 milionů let a vznikl metamorfózou kyselého vulkanického materiálu. Zajímavostí je, že na tyto horniny jsou vázána ložiska stříbra a barevných kovů. Zelená břidlice znalcům zase signalizuje, že se v okolí jejího výskytu nalézají železné rudy.

K jedněm z nejstarších patří třeba metagranit (blastomylonit), který vznikl přibližně před 540 až 620 miliony lety. Jde o metamorfovanou žulu, která připomíná břidlici. „Je nepředstavitelné jaké obrovské tlaky a teploty při jejím vzniku panovaly,“ podotkl geolog.

Součástí zrenovované archeologické lokality budou nové lavičky a koše. Ty by měly toto místo proměnit v odpočinkovou zónu s nádechem historie.