Duha jako Boží smlouva, věda a pověra

Již několikrát v tomto létě díky deštivému počasí a slunci bylo možno pozorovat na Znojemsku a myslím i v ostatních částech naší země poměrně častý světelný jev v atmosféře - duhu. Ta vzniká rozložením bílého světla v kapkách vody na barevné spektrum.

Na rozdíl od jiných přírodních úkazů nebývala duha považována za špatné znamení, ale díky okolnostem jejího výskytu za ustávajícího deště spíše za symbol naděje a usmíření. V Bibli čteme:

"Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí. Kdykoli zahalím zemi oblakem a ukáže se  duha, rozpomenu se na svou smlouvu mezi mnou i vámi a vody již nikdy nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva."

Proto se u nás ještě často setkáte s označením boží duha.

V některých kulturách však duha není přijímána s obdivem. Například pro barmské Kareny duha představuje nebezpečné démonické síly schopné pohltit lidskou duši. A v mytologii starých Slovanů se věřilo, že když se muž dotkne duhy, je vytažen do nebe a stane se z něj Planetník - démonické stvoření, nad kterým má moc bůh hromů a blesků Perun.

K duze se váží i některé pověry  

V Irsku se vypráví, že skřítek leprikón má zakopaný na konci duhy hrnec zlaťáků. Málokomu se však podaří leprikónovu skrýš odhalit. Vzhledem k tomu, že se duha promítá jako oblouk o stále stejném poloměru z jakéhokoliv místa v okolí pozorovatele, pátral by případný hledač pokladu marně až do konce deště či svitu slunce.

Český fyzik rozložil světlo hranolem

Mnoho z tajů vzniku duhy se podařilo objasnit ještě před Newtonem veřejnosti málo známému Janu Markovi Marcimu (1595-1667). Tento význačný český fyzik popsal vznik duhy ve svém díle Thaumantias aneb Spis o nebeském oblouku, přirozené podstatě jeho barev, vzniku a příčinách z roku 1648. Marci nezávisle na Descartovi vysvětlil vznik duhy lomem a odrazem světla, sám konal pokusy s hranolem a zjistil, že bílé světlo se rozkládá na duhové barvy a úhel lomu je specifický pro jednotlivé barvy.