Duchové historie aneb Propojení minulosti a současnosti ve fotografiích

Ve čtvrtek 30. dubna byla před budovou Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje zahájena výstava s názvem Duchové historie, na které prezentuje své dílo fotograf Pavel Kolouch.

Nutno však podotknout, že na vzniku této jedinečné výstavy se podílely i další osoby, jako například fotograf Vladislav Vítek, který vlastní více než šest tisíc fotografií a negativů s tematikou II. světové války, či malířka Helena Vendová, která graficky zpracovala podobu jednotlivých panelů.   

„Pod názvem Duchové historie tvořím kompozice propojující historické snímky se současnou podobou míst, na kterých byly původně pořízeny. Mám-li navíc štěstí, spojí se děj původní fotografie se současným životem. Projekt vzniká se souhlasem autorky originálu GHOST OF HISTORY, nizozemské historičky Jo Hedwig Teeuwisse. Některé montáže možná nevyznívají pro Plzeň a Plzeňáky příliš lichotivě, přesto vězte, že vznikly s velkým respektem ke všemu, co nám a našim předkům život přinesl, protože díky tomu jsme dnes takoví, jací jsme,“ uvedl autor výstavy Pavel Kolouch.  

Do jedné fotografie tak byla vhodným a nenásilným způsobem nakomponována „černobílá“ minulost a „barevná“ současnost stejného místa. A tak můžeme například vidět americký tank s vojáky, který projíždí kolem budovy s nápisem NSDAP, a dvojici na skútru, nebo zastřeleného muže v době plzeňského povstání a přijíždějící sanitku po dnešní Klatovské třídě.

Na výstavě má také možnost vyzkoušet si místní znalost. Každý panel připravil pro návštěvníky hádanku.

„Hledání ´Kde to je?´bylo v tomhle projektu největší dobrodružství. Nechci si jej nechat jen pro sebe, a proto v tomto rámečku najdete vždy historickou fotografii a schválně, jestli si vybavíte, kde by to místo mohlo být. Přeji Vám bystrou mysl a příjemnou zábavu,“ dodal Pavel Kolouch.    

Není divu, že krátce po instalaci několika desítek fotografií se lidé zastavovali a se zájmem si prohlíželi toto unikátní dílo, které se tematicky hodí do oslav 70. výročí osvobození, ale také vede k zamyšlení, že mnohdy denně chodíme po místech, aniž si uvědomujeme, že mají svou historii a svůj příběh.