Článek
„Jako bývalý terénní sociální pracovník Renarkonu hovořím se žáky a studenty jak o svých pětiletých zkušenostech streetworkera a o nealkoholových drogách a jejich užívání, tak o dalších tématech, jejichž výběr i rozsah přizpůsobuji konkrétním věkovým skupinám,“ přibližuje Alexandr Dresler svou práci.
„S besedami zaměřenými na prevenci sociálních patologií začínáme už ve čtvrtých třídách, v centru pozornosti jsou však zejména žáci druhého stupně a středoškoláci. Tady jsou si některé okruhy témat podobné, ale pokaždé se na ně díváme z jiného úhlu pohledu.“
Barbora Šeděnková, která je v bíloveckém gymnáziu kromě jiného metodičkou prevence, upřesňuje, že besedami ročně procházejí stovky žáků školy.
„Začínáme hned od primy, besedy jsou dvakrát ročně. A to tak, aby každý žák v průběhu studia absolvoval všechna témata. Hned na počátku otevíráme téma šikany, protože sklony k ní se objevují spíše u mladších žáků. Kromě už nastíněných témat později probíráme i výchovu k respektu, toleranci, letos se poprvé zaměříme na poruchy příjmu potravy. Maturanti, kteří jsou pod větším tlakem než mladší žáci, besedují i na téma stres a jak se s ním vyrovnat.“
Jedním ze studentů, kteří už absolvovali více besed primární prevence, je i Petra, studentka druhého ročníku Gymnázia Mikuláše Koperníka v Bílovci.
„Probírali jsme sebepoškozování, sexuální výchovu a drogy. Je fajn, že o tom všem můžeme hovořit otevřeně, navíc s člověkem, který ví, o čem mluví, protože pracoval jako streetworker. Konkrétní příklady zabírají asi nejvíc,“ říká dívka, kterou stejně jako spolužáky zaujalo, kolik opravdu zásadních problémů, o nichž mnohdy rodiče nemají tušení, mladí lidé mají. „Určitě je lepší začít řešit složité situace s kamarády nebo s rodinou a ne se uzavřít do sebe,“ shrnuje zkušenosti z besed v jediné větě.
Podle Dreslera zkušenost s marihuanou, přiznávají už žáci osmých a devátých tříd.
„Před sedmi lety, kdy jsem s těmito besedami ve školách začínal, bylo výjimečné, když dítě v tomto věku potvrdilo, že trávu už zkusilo. Dnes to připouštějí dokonce i žáci sedmých tříd. Právě proto o drogách hovořím se sedmáky a osmáky. Se žáky osmých a devátých tříd probírám i právní odpovědnost, se šesťáky řeším kouření, alkohol, rizika internetu a častého užívání počítačů, mobilních telefonů a obecně nových technologií, kyberšikanu.
Rodiče by se mnohdy divili, co všechno jejich děti ve světě internetu podnikají. Například existuje jakási obrácená strana internetu, zakázaný internet, deep web, dark web. To jsou stránky, kde lze například anonymně koupit drogy, zbraň, stáhnout dětskou pornografii a podobně. Zarážející je, že o tom vědí děti v šesté třídě, že se tam dokážou dostat. Rodiče o tom nemají potuchu, stejně jako o tom, co jejich potomci dělají na sociálních sítích. Často se žáci přiznají, že si píší s cizími lidmi, že už byli i na osobní schůzce…“