Článek
Nečekejme setkání s dramatizovaným přepisem slavného Cervantesova románu ani s důmyslným rytířem vyrážejícím na kulhavé herce, aby se mu soupeři staly větrné mlýny. Tento Quijote je zcela současný, zasazený do našich dní.
Prostředím, kde se vše odehrává, je televizní studio, v němž se moderátor a hosté scházejí k pravidelnému diskusnímu pořadu. Tentokrát je tématem velký román a jeho hrdina. Mají co říci našemu dnešku? Ztělesněním jednoho z "Kichotů" je moderátor. Od hostů povolaných a vyvolených čeká a stále urputněji žádá vlastní názor, myšlenku. Marně naléhá, postupně ztrácí naději, že se kromě floskulí a přežvýkaných tezí něco dozví. Je znát, že údery lopatek svých větrných mlýnů je dlouho, silně a stále bolestněji zasahován.
Jedna z projekcí (pro děj a atmosféru inscenace dobře volených) ještě v úvodní části westernovými snímky evokuje dobu, kdy hrdinové byli jasní, padouši rozpoznatelní, nebylo pochyb, zač se bít. To dnes není tak jednoduché. „Kichot“ naší doby ztrácí stále víc jistotu, je unaven, roztrpčený, útočný. Jednomu z hostů do tváře se vztekem vmete větu: „Vy jste na co odborník?“ Myslím slova důležitá, snad stojící za podtržení.
Náš hrdina má však přece jen ještě jednu jistotu. Svou "Dulcineu". Nejkrásnější z žen, idol, ideál. Její foto dává rád k obdivu hostům pořadu kolovat. Než se ona objeví. Setkání po letech je posledním úderem. Obyčejná prostá žena v letech, ujišťuje, ona, že je tou na snímku.
Tomu věřit nelze, nemožno to přijmout a strávit. Domnělý idol se mění v objekt hrubého odmítnutí a agrese. Skutečnost se počíná divoce mísit s fantazijními obrazy, předchozí bezbřehé pseudointelektuální diskuse vystřídá násilí, destrukce. V samém závěru nacházíme „Kichota“ u ohýnku s jeho asistentem Sancho Panchou a Cervantesovou knihou. Je chladno, topit není čím, jen listy z knihy. Hrdina přikládá. I ten s textem, o němž myslel, že v knize není.
Donem Quijotem má nový tvůrčí tým a posílený herecký soubor DHNP Husy na provázku za sebou úspěšný vstup do nové sezóny 10 000 Donkichotů. První z nich, uhnětený scénáristicky režisérem Janem Mikuláškem a dramaturgem Martinem Sládečkem byl velmi jiný oproti předloze. Potvrdil však zajímavě dobový přesah románu a hrdiny – to, o čem v debatě vybraní hosté dlouze a planě mudrovali.
Děj inscenace v působivé tragikomické hyperbole je i vnímavě nastaveným zrcadlem dnešku. Diskuse ve studiu, v nichž každý vede to své a jen svému naslouchá, budily poučený smích diváků. Zásluhu na pozoruhodné inscenaci má celý tvůrčí tým a herecký soubor. J. Mikulášek potvrdil, že patří k předním současným režisérům. Režijní invenci podtrhuje scéna a pečlivě volené projekce. Výkony herců výborné, zvláštní uznání náleží představiteli titulní role Dušanu Hřebíčkovi, nové posile souboru. Provázci vykročili do sezóny 10 000 donkichotů zajímavě. Myslím, že možno těšit se na další z bojovníků s větrnými mlýny.
