Článek
Samice přicestovaly z japonské zoologické zahrady Ueno Zoological Garden poblíž Tokia. Transport ptáků byl dlouho odkládán s ohledem na to, jak bylo Japonsko před několika měsíci poničeno. "Jedná se o zvířata, která byla odlíhnuta a odchována v lidské péči, obě se vylíhly v červenci 2008 právě v této zahradě," uvedl kurátor ptáků František Hladil.
Chovatelé věří, že v následujících letech budou svědky úspěšných odchovů těchto ohrožených vysokohorských jeřábů, kteří se ve volné přírodě vyskytují v horských oblastech Číny a Tibetu, malé populace jsou také ve Vietnamu, Bhútánu a Indii.
Není bez zajímavosti, že jeřáb černokrký je jediným druhem jeřába, který obývá horské oblasti. Budhisté jej uctívají jako posvátného ptáka.
Počet jeřábů černokrkých ve volné přírodě stále klesá. Mezi hlavní příčiny úbytku patří především ztráta životního prostředí, jeho znečišťování a ilegální lov.
Jeřáb černokrký
Pták o hmotnosti kolem pěti kilogramů, s rozpětím křídel 235 cm, dosahuje délky 140 cm. Dožívá se v průměru 35 let.
Jeřáb černokrký patří mezi středně velké druhy jeřábů. Hlava a horní část krku jsou pokryty černým peřím s výjimkou bílého pole v okolí oka a červené "čepičky" mezi zobákem a okem. Tělo je zbarveno šedě, nohy, spodní část křídel a ocas jsou černé. Pohlavní dimorfismus mezi samcem a samicí není vyvinut, mláďata mají světlehnědou hlavu s černobílým krkem.
Hnízdí v odlehlých končinách Tibetu a Číny v nadmořské výšce přes 4000 m. Rovněž zimoviště jsou na mělkých jezerech v neobydlených oblastech Číny.
Jídelníček jeřábů zahrnuje kořeny, hlízy, bezobratlé (kobylky, žížaly, garnáty, brouky) i menší obratlovce (ještěrky a žáby). Způsob lovu ve vodě je velmi podobný volavkám, než však potravu získanou z vody spořádají, vynesou si ji na souš.