Článek
Váš tatínek z vás nechtěl mít herečku. Proč?
Protože věděl, o čem ten herecký život je. Věděl to sakra dobře a do poslední chvíle se mě toho snažil uchránit. No, nepovedlo se mu to. Jak jsem říkala, na jednu stranu – ve srovnání s tou muzikou – jsem ráda, že se mu to nepovedlo, na druhou stranu – kdybych já měla dítě, tak bych velmi usilovala, aby k divadlu nešlo.
Letos vystoupíte v představení Miláček Anna na Sedmihorském létě. Jste osobnost, která je na Sedmihorském létě nejčastěji. Letos to bude již potřetí za celou historii festivalu, což se zatím nikomu dalšímu nepodařilo…
Fakt? No to je nádherný, ježiš, to je nádherný! Tak to já si toho budu považovat. To až řeknu Etzlerovi! (smích)
Miroslav Etzler byl v Sedmihorkách zatím jen jednou.
No právě (smích). Moc se mi u vás líbí. Mně je jen vždy moc líto, že nevíme, jak vypadá to městečko, nebo co se děje kolem divadla, takže abych se nekasala znalostí okolí… Já teď mluvím o představení, která u vás hrajeme, a tam je strašně milá atmosféra, strašně milý kolektiv, který o nás jako o herce pečuje po všech stránkách, takže do Sedmihorek se člověk těší, protože ví, že tam bude jako v bavlnce. A představení tam mají úžasnou atmosféru, protože jsou zaprvé venku, což je vždy bod k dobru, ale nemusí to být k dobru vždy, když není milé publikum. Ale u vás je pokaždé hrozně milé publikum, které vysloveně do divadla jde s tím, že se jde bavit a smát. Přijdou a jak já říkám „nekladou zbytečně odpor“ (smích) a smějí se už od začátku. Zároveň jsou fandiví. Není to to, jak se někdy setkáváme „Aaaa, pražský umělče, tak se předveď jak mě rozesměješ.“
Na co se mohou fandiví diváci v představení Miláček Anna těšit?
Je to druh představení, kdy vám vlastně o něm nemůžu říct vůbec nic, jen to, že vznikalo podle určitého zadání, které má autora, překladatele a hru… a tím to končí. Následuje takový happening pěti herců, kteří na základě daného tématu se časem – protože hrajeme Miláčka Annu téměř osm let – tak rozdováděli, že myslím, že sám autor by jen koukal, co to vlastně napsal. Ale ono je to na tom vlastně postavené. Není to komedie, jejíž půvab by byl v tom, že je přesná jak práce hodináře. Tohle je opravdový happening, kdy hrajeme určité téma. To bezpodmínečně hrát musíme s hravostí, ladností, lehkostí, jinak můžeme jít domů. Hrajeme ve složení Petra Špalková, Saša Rašilov, David Prachař, Linda Rybová a já. Pět lidí. A jde o to, kdo je ten den hravější.