Článek
Svůj život zasvětil medicíně, léčil tisíce pacientů, v medicínských kruzích je uznávanou kapacitou a i po odchodu do důchodu ještě mnoho let zaskakoval za kolegy v ambulancích. Dnes žije v domě u dcery Šárky Andělové, která je také lékařkou, v dědečkových šlépějích šli rovněž jeho dva vnuci, kteří jsou chirurgy.
„Tatínek si ještě stále čte zdravotnické časopisy. Jeho sestra zemřela, když jí bylo 103 let. V penzi se zaměstnal medicínou a v Ostravě stál u zrodu ordinace civilizačních chorob, tam končil až v pětaosmdesáti. Hodně v důchodu pracoval i na chatě a předtím také ještě hrával tenis a sledoval fotbal. Fandil Baníku a dokonce měl i permanentku na jejich zápasy,“ prozradila jeho dcera Šárka Andělová.
„Byl jsem zvyklý pořád pracovat, vzdělávat se, prostě jít stále s oborem a teď mám příliš mnoho volného času, a to mě nebaví. Takže si občas čtu něco o vnitřním lékařství a ještě nedávno jsem si dělal poznámky. A když se ptali, pro koho to děláš, tak jsem jim odpověděl, že pro sebe,“ řekl stoletý oslavenec Alois Blokša a dodal: „Někdy mám ovšem pocit, že už na tomto světě přesluhuju. Dny jsou stále stejné, dívám se na televizi, čtu si, ale nejčastěji spím. Postel je teď můj největší přítel.“
Na narozeninovou oslavu v bohumínském Domově Cesmína, kde se Alois Blokša zotavuje po úrazu, mu dorazil pogratulovat i starosta Bohumína Petr Vícha. „Byl jsem z našeho setkání nadšen. Po blahopřání jsme se dali do řeči, povídali si o nemocnici v minulosti o stávající situaci a ani jsme se nenadáli a uběhla hodinka a stále si bylo o čem vykládat. Jeho velké životní zkušenosti a nadhled jsou pro každého člověka obohacující. Kéž by bylo takových lidí více. A když si člověk poslechne, v jakých podmínkách tehdy v roce 1950 na interně pracovali, tak si o to více váží toho, jak se máme dnes,“ uvedl starosta.
V Bohumíně momentálně žijí jen dva století lidé. Jedním z nich je Alois Blokša a druhou je 105letá Marie Procházková z Bohumína-Vrbice.
Oslavenci poblahopřál také starosta Bohumína Petr Vícha.