Článek
Den matek se u nás začal slavit od roku 1923 na popud Alice Masarykové a patřil k veřejně uznávaným a slaveným svátkům. V současné době probíhá spíše jako soukromá rodinná oslava připomínající nejkrásnější vzpomínky z ranného dětství, která se mění do touhy co nejpříjemněji probudit maminku do nedělního májového svátečního dne.
O to více potěšil záměr Základní umělecké školy Jaroslava Kociana vrátil tuto dřívější tradici zpět do veřejného života. Přes dvě desítky žákyň a žáků tak popřály vše nejlepší svým maminkám a babičkám, ale i všem z řad široké veřejnosti, které na koncert přišly.
Sbormistryně Lenka Lipenská nacvičila s dětskými pěveckými sbory Sluníčka a Čtyřlístek směs písniček, které pohladily duši každé maminky. K nim se navíc přidal dětský pěvecký sbor Zpěváčci ze ZŠ Prodloužená z Pardubic se sbormistryní Monikou Kadlecovou.
Malí zpěváčci Sluníčka řadou písniček blízkých nejmenší generaci a přenesených z okolní přírody Čím, čim, čimčarárek, Vosa a bodlák, Ivánkova zvířátka navodili atmosféru spokojeného domova s máminým pohlazením. K nim se přidalo i samo opravdové sluníčko a prozářilo sál zlatými paprsky. Veselou náladu nezdolaly ani Dračí trampoty, při kterých se všichni přenesli do pohádky a tím i do šťastného konce naplněného radostí z úspěšného vystoupení.
Sbor starších dětí Čtyřlístek přispěl nápaditým pohybovým provedením Ptačího koncertu, Hej, pane déšť a Memory z muzikálu Cats. Když v Kočičím duetu se ozvalo známé mňau, zavládla domácí pohoda a úsměv se trvale usadil na tvářích posluchaček. Závěrečný Hroší twist roztančil děti nejen na jevišti, ale ve vzpomínkách dávných tanečních všechny maminky a babičky. S připomínkou loučení minulých let, včetně přítomných tatínků, podpořili odchod svých ratolestí do zákulisí rytmickým potleskem.
Dobrý nápad se neomezil pouze na město Ústí nad Orlicí. Program koncertu přijel obohatil dětský pěvecký sbor Zpěváčci z Pardubic, který se dovede dorozumět s posluchači nejen zpěvem, ale také znakovou řečí.
Sbormistryně Monika Kadlecová v tomto duchu nacvičila šest písní včetně lyrického podání Petra Vernera Volence Pramen snů a příslibem Emila Hradeckého Změním se!
Přes příjemnou atmosféru koncertního odpoledne čas neúprosně vyměřil konec této téměř pohádkové pohody. Nezbylo než přistoupit k rozloučení. To bylo vzájemné s příslibem spokojenosti v nastávajících dnech i s poděkováním za vše minulé. Nezbylo než vrátit se do krásných snů o štěstí a těšit se na setkání v příštím roce 2018.
