Článek
Patrně nejslavnější rolí Darji Hajské je její stará Blažková v komedii Bílá paní (1965), ale už předtím se objevila v dalších Podskalského filmech Mezi nebem a zemí (1958), Kam čert nemůže (1959) a Spadla s měsíce (1961). Tentýž režisér ji obsadil také do Světáků (1969), Ďábelských líbánek (1970) stejně jako do televizního seriálu Fantom operety (1970).
Dalším režisérem, který ji často a rád obsazoval, byl Petr Schulhoff, což dokumentují televizní Trapasy (1967) či filmové komedie Hodím se k sobě, miláčku...? (1975), Zítra to roztočíme, drahoušku...! (1976), Já to teda beru, šéfe...! (1977) nebo Já už budu hodný, dědečku! (1978).
Dobře zapadla i do hereckého obsazení ať už v rodinné komedii Šest medvědů s Cibulkou (1972), kde se proměnila v uklízečku Nagelvogelwunderbandíkovou, nebo v dalším filmu Oldřicha Lipského - Marečku, podejte mi pero! (1976), kde představovala roli tety Máni Hujerové. Svou poslední roli na plátně si zahrála ve filmu režiséra Júliuse Matuly Nevěsta k zulíbání (1980).
Její oplácané služtičky a děvečky, později domovnice, uklízečky, drbny a semetriky či rázné venkovanky měly to, co měly mít. I když se herečka našla v prostých a prostořekých ženách z lidu, které si servítky rozhodně neberou, málokdo dnes ví, že původně usilovala o kariéru operetní subrety. Vedle toho psala také hry, říkanky a poezii pro děti a v roce 1946 vydala sbírku básní Ples na paloučku.
Darja Hajská se narodila jako Darja Dea Voříšková 20. března 1911 v Mladé Boleslavi a ke kumštu ji zřejmě dovedl její bratr Miloš Hajský (1902 - 1979) - herec, režisér, scenárista, astrolog a loutkář. Po gymnáziu pracovala u Fortunafilmu, vedle toho vystudovala Operní školu Jetty Kurzové-Peršlové, aby poté začala její divadelní éra.
Jako operetní zpěvačka začínala u několika kočovných divadelních společností, později hrála v kamenných divadlech, kde režiséři objevili její komediální talent. Během své umělecké dráhy prošla několika divadly - od Pardubic přes Kladno, Prahu, Náchod až po Kolín, z něhož odešla v roce 1968 do penze respektive na volnou nohu.
Jako mladá komická si zahrála asi v deseti němých filmech. Nepřeberného množství rolí se však dočkala až v éře zvukového filmu, ale i tentokrát šlo o postavy vedlejší nebo epizodní, nicméně v jejím komediálním podání byly lehce zapamatovatelné, ať už to byla děvečka Kačka v Pepině Rejholcové (1932), šenkýřka ve Vojnarce (1936), Klásková v Lucerně (1938), služka v Tetičce (1941), panská Růženka v Přednostovi stanice (1941) nebo paní starostová v Prstýnku (1945).
Mezi její pozdější výrazné postavy patří rozhodně rázná Hůlková ve Vzbouření na vsi (1949), služka v Morálce paní Dulské (1958) nebo porodní bába v Už zase skáču přes kaluže (1970).
Na televizní obrazovce se objevila například v seriálech Hříšní lidé města pražského (1968), Byli jednou dva písaři (1972), Chalupáři (1975), Žena za pultem (1977), Nemocnice na kraji města (1977) nebo Plechová kavalerie (1979).
Herečka Darja Hajská, provdaná Slámová, zemřela 18. března 1981 v Praze dva dny před svými sedmdesátinami.