Článek
Tomáš Czernin, celým jménem Tomáš Zachariáš Josef Maria Děpolt Rudolf Kazimír Hostislav hrabě Czernin, je příslušníkem vinořské větve rodu Czerninů, která sídlí na zámku v Dymokurech. On sám ovšem, i když je na svůj původ náležitě hrdý, skromně říká, že je lesník a zemědělec. Kromě toho je od roku 2016 senátorem za obvod č. 37, který zahrnuje Jičínsko a část Nymburska.
O politice se ovšem na besedě nehovořilo, Tomáš Czernin vyprávěl o svých předcích. Především však o pradědečkovi, dědečkovi a otci.
Czerninové v Dymokurech sídlí od roku 1833, kdy se Rosina Cavriani, o níž se hovořilo jako o „matce chudých“, provdala za Otakara Czernina z Chudenic. V majetku rodu Czerninů, jejichž kořeny v Čechách jsou doloženy až do roku 1193, je nyní dymokurský zámek v páté generaci.
Český národ Czerninové nikdy nezradili. Rudolf Theobald, Tomášův dědeček, byl jedním ze signatářů prohlášení věrnosti české a moravské šlechty českému národu, jímž se v září 1939 postavili proti nacistické okupaci. V odvetě uvalily protektorátní úřady na rodový majetek nucenou správu a od roku 1944 byl Rudolf Czernin vězněn.
Ani po válce nedošlo k vrácení majetku, v roce 1948 byl definitivně zkonfiskován a rodina vystěhována. Teprve v roce 1963 Rudolf Theobald Czernin, jenž se do té doby živil jako řidič parního válce, emigroval do Rakouska, kde dožil. Jeho syn Děpold s rodinou zůstal v republice – živil se jako řidič náklaďáku, později sanitky.
Po roce 1989, po zdlouhavém pětiletém restitučním řízení, dostal desetiletími "hospodaření" armády zdevastovaný majetek zpět. V roce 2011 předal senior rodu už zčásti rekonstruovaný zámek a lesní, polní a rybniční hospodářství svému nejstaršímu synovi Tomášovi.
Účastníci besedy, kteří sál knihovny zaplnili do posledního místečka, se Tomáše Czernina ptali i na rodinu, její nelehkou situaci za minulého režimu, problémy s restitucí majetku a současnou situaci v hospodaření. Nevyhnul se žádné odpovědi. Na poznámku, že jeho lesy, pole a rybniční hospodářství jsou ve velmi dobré kondici, reagoval vyznáním z lásky k lesu.
„V lese vím, že stromy, které kácíme, byly zasázeny za mého dědečka či spíš ještě dříve, a ze stromů, které sázíme dnes, bude mít užitek nejdříve můj vnuk, který se ještě nenarodil. Podle toho musíme v lesích hospodařit.”
