Článek
„Už osmým rokem pomáhám krajanům a jejich potomkům v Latinské Americe se studiem češtiny, seznamuji je s naší kulturou, historickými a společenskými souvislostmi. Tuto práci jsem získala prostřednictvím konkurzu, na němž se mě ptali, jestli umím vařit knedlíky a tancovat besedu, což mě zaskočilo, ale později se ukázalo, že podobné dovednosti jsou pro mou práci důležité,“ přiblížila žákům s notnou nadsázkou absolventka romanistiky a historie, která v minulosti působila jako asistentka na univerzitách v Olomouci a ve španělské Granadě a vykonávala práci novinářky.
Povídku, nastudovanou pěticí studentů, dočetla prostřednictvím moderní techniky naživo sama autorka. Představila tak jeden z 12 příběhů souboru Kulaté rámy slov. Vydalo jej nakladatelství Veduta a stal se středobodem 11. ročníku šumperského literárního festivalu Město čte knihu.
Navzdory vzdálenosti, která aktéry besedy dělila, žáci pozorně naslouchali vysvětlení autorky, jak povídka o svérázné staré dámě, žijící v daleké Argentině, vznikla.
„Je o mé studentce Aničce Růžičkové. Pravidelně docházela na hodiny češtiny, aby se zdokonalila v pozapomenuté rodné řeči. Dopisovala si totiž s příbuznými ze staré vlasti a oni si stěžovali, že jejím dopisům nerozumějí. Anička byla ve studiu velice usilovná a podařilo se jí češtinu vypilovat natolik, že nakonec mluvila plynule. Tato obdivuhodná žena neměla snadný život, pracovala jako pomocnice v domácnosti, ale nikdy si nestěžovala a nedala na své zaměstnavatele dopustit. Je pro mě hrdinkou, která prožila výjimečně silný příběh, jaké vyhledávám a zaznamenávám. Jejich nositelé postupně odcházejí a já nechci, aby tyto nevšední osudy zanikly spolu s nimi,“ vysvětlila „sběratelka příběhů“.
Hovořila o stopách Jana Antonína Bati v Jižní Americe, kde založil řadu měst po vzoru Zlína, i o přátelství s jeho vnučkou Dolores, která stále mluví slováckým nářečím. Šumperští teenageři se zaujetím vyslechli také spisovatelčino vyprávění o jejím působení na základních školách v Brazílii, kde tvrdě narazila s českými pohádkami o čertech.
„Ředitelka školy si mě zavolala na kobereček a jakékoliv zmínky o těchto pohádkových bytostech mi striktně zakázala. Brazilci čerta nemají, je to pro ně ďábel a jako takový patří do kompetence církve. Marně jsem vysvětlovala, že čeští čerti jsou bytosti ryze světské. S podobnými kulturními rozdíly se setkávám na každém kroku. Krajané třeba nemohou pochopit, proč máme v Česku problémy s Romy, kteří u nich patří k té nejbohatší a nejváženější společenské vrstvě. Jako emigranti či potomci uprchlíků se také těžko srovnávají s českým postojem k běžencům,“ vylíčila Pilátová.
Čtenářská štafeta pak pokračovala na „průmyslovce“, v úterý se stěhuje na „zemědělku“ a na „Hluchák“. Projde celkem deseti šumperskými základními a středními školami. Potrvá až do příštího čtvrtku, kdy zakončí čtením ve škole v Sluneční ulici.
Festival Město čte knihu pořádá šumperská knihovna.