Co vše může ukrývat podzemí v okolí Kašperských Hor

Kašperské Hory mají bohatou a zajímavou historii. V době středověku byly významným šumavským centrem, a to především díky těžbě zlata.

Možná se to může někomu zdát divné, ale středověcí zlatokopové nebyli prvními, kdo získával v tomto kraji zlaté bohatství. Kdo a kdy objevil v okolí Kašperských Hor zlato, zůstane asi navždy zahaleno tajemstvím. Někteří badatelé a odborníci se ale domnívají, že se tak stalo ještě před naším letopočtem.

„Jisté však zůstává, že k tomu došlo přibližně dvě století před narozením Krista a že prvními rýžovníky a zlatokopy byli Keltové… Keltové získávali žlutého krále kovů buď rýžováním, nebo sledováním zlatých žil od místa, kde vycházely na povrch,“ uvádí Jiří Waldhauser v knize Keltské Čechy.     

Okolí Kašperských Hor je prošpikováno štolami a šachtami, které nemusí být tím jediným, co se v této lokalitě ukrývá před našimi zraky. Objevují se totiž teorie, které hovoří o tajných chodbách, spojující různá místa. K čemu by ale taková díla sloužila? Kdy a kdo je vytvořil?

„Na severní straně Kašperských Hor zase byly zaznamenány indicie tajné podzemní chodby ústící do blízkého hradu Kašperka, ale dál do Sušice je na trase zaznamenáno více náznaků různorodých podzemních chodeb, které snad patřily jednotlivým, dnes už převážně zaniklým tvrzím. Nejpravděpodobnějšími jsou náznaky podzemní chodby ve směru Nový Dvůr, Klepačka, Humpolec, Albrechtice,“ uvádí Miloš Štraub a Jitka Lenková v knize Tajemné podzemí.

Autoři uvedené knihy zároveň dodávají, že se mezi badateli spekuluje také o podzemní chodbě, která propojovala církevní objekty a končila až v jihočeském Vimperku.

Jestliže připustíme názor, že až 99 procent všech sakrálních staveb stojí na místech bývalých pohanských svatyní, pak chodby mohli vybudovat Keltové, kteří zde prokazatelně pobývali. Možná se jedná pouze o spekulace. Na druhou stranu chodba spojující Kašperské Hory a Albrechtice by nasvědčovala tomu, že Keltové s ní mohou mít něco společného. Nad touto obcí se totiž nacházelo jejich oppidum.

S podzemním světem bývají spojené pověsti a pohádky o nejrůznějších tvorech. Autoři knihy Skrytá česká historie uvádí, že mezi horníky se po staletí tradovala pravidla, jak se chovat při setkání s permoníky, s Paní hory a podobnými bytostmi.

Psychotronik Pavel Kozák se v knize Tajemná místa od Blaníku k Sušici zase zmiňuje o štole Naděje, která je sice uzavřená, ale představuje pro člověka zvláštní zážitek.

„Zejména pak pro toho, kdo bere vážně četné místní pohádky a legendy o permonících. Může si tu vyzkoušet svou schopnost je jako astrální bytosti rozpoznat, případně s nimi prohodit nějaké to slovo… Ve štole je jich množství a vždy se někdo z nich prochází i před ní. Ale pozor, k lidem se chovají tak, i onak,“ uvádí psychotronik.