Článek
A přesto, že dnes už asi obrozenecky buditelské heslo Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp vyvolá spíše úsměv, pro mnoho Čechů skutečně kopec u Roudnice nad Labem představuje místo, které je alespoň jednou za život třeba navštívit.
I když jsou vám vlastenecky vzedmuté city lhostejné, je to vcelku příjemná procházka. Zjara se zelený koberec na svazích hory rozzáří květy, v létě slunce stéká na stříbrné kmeny buků přes klenbu jejich listoví a na podzim se les na úbočích zbarví dozlatova. I zima má cosi do sebe, jen výstup příkrou cestou k vrcholu je trochu náročnější.
Pokud vyrazíte s kompasem a střelka se najednou zmateně roztočí, nelekejte se: nejste na severním pólu, to jen příměs magnetovce v místním čediči si s vámi pohrává. Naštěstí vede nahoru na horu turisticky značená trasa.
Pokud se nespokojíte s krátkou procházkou, máte možnost se přesvědčit, že Podřipsko oplývá krom mléka a strdí i spoustou malých divů, které byste v tomto kraji snad ani nečekali. Téměř každá vesnička tohoto odpradávna obydleného kraje skrývá nějakou pamětihodnost či tajemné zákoutí – nic oslnivého, za čím by se hrnuly davy turistů s blýskajícími fotoaparáty.
Zato ale dlouhá řada míst, kterou může procházet plesající srdce poutníkovo s vědomím, že pod schýlenými korunami vrb na venkovských návsích prosakuje historie. A ať už pátráte po rustikální idyle nebo torzu nedostavěného chrámu za vsí, v kterém je údajně centrum positivní energie, budete mít nakonec chuť se sem vracet.
Na konci toho výletu se možná přenesete přes vtipy o legendárním praotci, který byl příliš líný na to, aby došel k moři, a pochopíte, proč se zastavil zrovna tady.
