Článek
Prosluněné nedělní odpoledne uplynulého víkendu se Pohořím u Dobrušky nesly tóny známé pražské dechové hudby Veselka, která sem již po osmý rok pravidelně zajíždí. Pravidelně také její koncerty moderuje zdejší slavný rodák Miloň Čepelka. Tento rok její koncert byl ale jiný, byl slavnostnější. Letos totiž slaví zakladatel Divadla Járy Cimrmana, herec a spisovatel, ale také úžasný moderátor, kulaté jubileum. V září tento vitální a energie plný člověk oslaví své neuvěřitelné 80. narozeniny.
„Cítím se tady v Pohoří velmi dobře a moc rád sem jezdím. Je to pro mě takové genius loci. I když jsem se tady sice narodil, nežil jsem tady dlouho. Když mi bylo šest týdnů, tak se rodiče přestěhovali do nedalekého Opočna. Tam jezdím asi víc a poměrně často, protože tam máme malý domek. Ale do Pohoří jsem až do konce 50. let jezdil k babičce a dědečkovi a prožil tady hodně veselého,“ svěřil se Miloň Čepelka.
A opravdu. Jeho výkon na jevišti ve společnosti skvělých hudebníků byl neuvěřitelný. Velmi často se stalo, že zpěv samotných zpěváků i samotného Miloně Čepelky zanikl ve zpěvu publika, které si známé lidové písně notovalo s kapelou. A tak zazněla nejen například polka Škoda lásky, Hospůdka známá nebo lidová Od Tábora až k nám, ale i písně, ke kterým Miloň Čepelka napsal texty a které si sám i zanotoval.
Na chvíli však tento umělec zvážněl, když se na jevišti objevil starosta obce Pohoří Zdeněk Krafka s tajemnými deskami. V nich bylo jmenování Miloně Čepelky čestným občanem obce Pohoří u Dobrušky. Když je z rukou starosty přebíral, překvapení v jeho tváři již zase vystřídal úsměv a opravdu upřímná radost. Za čestným občanstvím ale následoval ještě další hodnotný dárek. Byla jim v kůži vázaná kronika obce Pohoří. Ten s otázkou „Jsem tam?“ Miloň Čepelka okomentoval již s rozzářeným obličejem a očividným potěšením.
Při svých vstupech mezi jednotlivými písničkami ještě zavzpomínal na dobu prožitou v Pohoří. Nejvíc, jak sám přiznal, vzpomíná na to, jak ho pokousal babiččin houser. „Je pravda, že jsem ho trochu vydráždil. Měl jsem v rukou prut, kterým jsem hnal husy na pastvu za vesnici. A houser je nechtěl pustit. Tak jsem ho tím prutem malinko šlehl… No a on mě kousl do horního rtu“.
To už spokojené publikum ohodnotilo smíchem a celý koncert pak dlouhotrvajícím potleskem.
