Hlavní obsah

Chlad v uložišti jaderných hlavic Javor 51

Novinky, Jiří Cysař

V končícím létě jsme se vydali na výlet do míst, kde teplota v každém ročním období je stejná, a to kolem šesti stupňů nad nulou. A nejedná se o jeskyně. Je to bývalé úložiště jaderných hlavic pro raketové vojsko Javor 51 u Míšova na Rokycansku.

Foto: Jiří Cysař

Hlavní hala

Článek

Unikátní muzeum jediné na světě, kde nízká teplota charakterizuje onu Studenou válku v minulém století mezi Západem a Východem. Přijíždíme k zrezivělým vratům a ostraha otvírá a kontroluje počet návštěvníků, nalézáme se totiž ve vojenském prostoru.

Pomalu za autem průvodce projíždíme zarostlým areálem po asfaltové silnici a míjíme asi tři opuštěné bytovky bývalého sovětského vojska, až se dostáváme před vstup do skladů jaderné munice. Nenápadné místo uprostřed lesa s nápisem nad vstupem Nadace Železná opona.

Fotografie na stěnách a ruské nápisy v nás vzbuzují čím dál tím větší napětí, co bude za vraty, jež jsou kousek od nás.

Dovídáme se, že v roce 1964 bylo rozhodnuto o vybudování třech identických skladů pro munici. A ty byly v utajení postaveny jako spojovací kabelové útvary pod krycími jmény Javor 50 - Bílina, Javor 51 - Borovno-Míšov a Javor 52 - Bělá pod Bezdězem. Výstavba probíhala v letech 1966-69. A tak na našem území vzniklo místo, kam až do roku 1990 nevstoupila česká posádka. Toto bylo výsostné území Sovětské armády se svolením československé vlády.

A už nastal dlouho očekávaný okamžik a před námi se otvírají několika tunové vrata a hned za nimi další a vidíme onen tajemný prostor. Jedná se o jediný přístupný sklad jaderné munice na světě. První dojem je jediný a to velký chlad. Tuny betonu kolem nás a pod námi způsobují onu trvalou teplotu šesti stupňů.

A to je pod námi ještě betonový kužel o hloubce dvaceti pěti metrů, jenž by v případě napadení pomohl vyrovnávat výkyvy půdy. Tedy stabilizátor úložiště. Celý komplex je rozdělen na dvě části, technickou a skladovací.

V technickém zázemí jsou čerpadla, záložní zdroje, jediný záchod a jednoduché ovládání. Ve skladovací byly jaderné hlavice. Obě části byly odděleny dveřmi. A ti vojáci co sloužili v technickém zázemí, neměli tušení, co za dveřmi se nachází.

Ve skladu munice byly na stropě jeřáby na skládání raket, a to v hlavním sále vysokém asi deset metrů a pak čtyři identické místnosti pro rakety. Vše strohé, funkční a jednoduché. Sem mohli pouze vyvolení vojáci se zvláštním proškolením a s nejvyšším stupněm utajení. A bylo jich jen osm ze sto sedmdesáti členů posádky. Ani dnes pamětníci o tom, co zde opravdu bylo, nepromluví. Vše si vezmou do hrobu, jak říkají.

Dnes jsou čtyři prostory pro hlavice využity pro Muzeum atomu a tematicky rozděleny a to na Studenou válku, sovětský jaderný program, americký jaderný program a využití atomu v míru. Všudypřítomné ruské nápisy a figuríny sovětských vojáků na nás působí stísněným dojmem jinak ve velkých prostorách, a když se dovídáme o schopnosti těchto hlavic jsme rádi, že již není ona Studená válka.

Muzeum navštěvují lidé z celého světa a to i z Japonska , USA i Austrálie a dalších států, Rusko nevyjímaje.

Související témata:

Výběr článků

Načítám