Cestou na Stüdlhütte dejte pozor na tmu

Už samotný výstup na Stüdlhütte stojí za to. Z parkoviště u Lucknerhausu vypadá vše jako nedělní výšlap na Milešovku, ale už po první půlhodině s těžkou bagáží pochopíte, že si pěkně máknete. Kdo chce šetřit síly, může si z Lucknerhütte nechat poslat batoh nahoru lanovkou a vyšlánout si nahoru hezky nalehko.

To se vypaltí zejména ve chvíli, kdy „pod kopec” dorazíte později odpoledne a čas, kdy byste se měli dostat do Stüdlhütte, se začně krýt se soumrakem. Pohybovat se neznámým terénem ve vysokých horách v noci a bez baterky není rozumné, a tak je na místě vyběhnout nahoru co nejrychleji. Přesto je výstup do 2801 metru nad mořem při západu slunce kouzelný.

Chatu Stüdlhütte na malebném místě nechal v roce 1868 postavit Johann Stüdl, který se narodil v Praze. Jeho láska k horám - a k Alpám především - jej přivedla k založení organizovaného alpinismu a k výstavbě horských chat.

Byl to také on, který ve východotyrolském městečku Kals am Grossglockner založil první klub horských vůdců.

Chata Stüdlhütte prošla několika rekonstrukcemi, tou poslední v roce 1996. Znovu otevřena byla chata o rok později. Od té doby ji tu vede Georg Oberloher. On a jeho tým z ní udělali jednu z nejlepších horských chat v Alpách. Za zmínku jednoznačně stojí skvělá kuchyně, které i přes svou polohu používá čerstvé a lokální suroviny.

Chata Stüdlhütte je umístěna v jižním svahu již zmíněné nejvyšší hory Rakouska Grossglockneru uprostřed národního parku Vyské Taury. Na vrchol je to odtud zhruba čtyři hodiny, ale výstup není pro každého. I ty nejsnazší trasy vyžadují zkušenost, vybavení a ideálně horského vůdce, který vás ve skupině převede přes některé úseky. Hlavně ty, kde je třeba nazout mačky a pohybovat se navázán na laně.

TIP: I když vrchol horalové a horolezci dobývají přes dvě stě let, loni se dvěma horským vůdcům z Kalsu podařilo ustanovit novou trasu. Více o ní na blogu My Lost Hat.

I když se rozhodnete nejvyšší vrchol vynechat, můžete si užít krásné výhledy na něj třeba z ledovce Teischnitzkees. Ten musíte překonat i v případě, že si chcete vyšplhat třeba na protější, 3276 metrů vysoký, vrchol Gramul nebo Teufelskampf (3511 metrů).

Lákavé je též prozkoumávání ledovce pod vedením horského vůdce a slaňování ledovcových trhlin, které mají často hloubku i několik desítek metrů. Sám jsem si takhle zkusil spustit se do jedné ledovcové trhliny na kraji ledovce Teischnitzkees na stejnojmenným údolím.

Východní Tyrolsko a národní park Vysoké Taury mají neopakovatelné kouzlo ve všech ročních obdobích. Jarní rozkvetlé louky, letní horská plesa i zima tu stojí za to. Pokud byste chtěli více inspirace, podívejte se třeba na fotky.