Článek
První písemná zmínka k hradu Dobra se datuje k roku 1186, kdy je zde pánem Hertnit, s přízviskem de Dobra, následující držitel Albero de Dobra se pak ujímá panství hned k roku 1192. Nicméně tento rod hrad vlastní nepřetržitě do počátku 14. století.
Z dalších vlastníků stojí za zmínku přímo od nich hrad kupující von Seefeldové (od roku 1341), pokrevně spjatí s významnými Kuenringy, nebo hrabě Ulrich von Hardegg (k roku 1559).
Po obvyklém kolotoči změn majitelů se roku 1715 stává vlastníkem Jan Filip von Ehrmanns, který zde vydržel pouhých deset let, a to z důvodu dokončení jím zadané stavby zámku Wetzlas, který se mu stal pohodlnějším domovem, jak bylo u šlechty v té době zvykem a logickou životní potřebou.
Nastává tak pozvolna čas chátrání, až se v novodobých dějinách objevuje nadace Windhag'sche stipendienstiftung (která se zasadila i o záchranu zámku Waldreichs), a ta roku 1996 pronajímá ruiny spolku Pölla Aktiv.
Z věže je pěkný výhled především na vody nádrže, kde jsou turistům k dispozici dva kempy. Snadno se stane, že v ruinách narazíte na svatebčany, nebo skupiny dětí, mládeže i dospělých, účastnících se aktivit spolku. Jednou z nich je dozajista adrenalinu plné sjíždění po kladce na laně, napjatém z vyšší věže až na protější břeh. Zpět milovníky zážitků, cestou prakticky se bezmála dotknuvších hladiny, dopravuje loďka.
Taufelskirche není až tak kostel, jako přesněji polozřícená kaple, která se nachází na zarostlém pahorku, kousek od oplocení zámku Wetzlas, který však je oproti nedalekému zámku Waldreichs (více o objektu, plném dravců a sov ZDE), nebo hradu Krumau (spjatého s naším záletným králem železným a zlatým - více o objektu ZDE), mezi nimiž prakticky Dobra i kaple leží, turistům nepřístupný z důvodů ryze komerčního využívání.
Pověst vypráví o hraběti, který s oblibou hrával s rozličnou společností kuželky v altánu k tomu vystavěném. Jednou však se hry zúčastnil neznámý cizinec, hra se mu však až tak nedařila, a hrabě ho porazil. Tajemný příchozí se rozhněval, vztekle dupl a v oblaku dýmu zmizel komínem. Od těch dob má kaple svůj název.
Není rozhodně radno v duchu legendy pokoušet pekelníka a hrát zde na vlhce páchnoucí hliněné podlaze kuželky, stejně jako zcela rozumem podloženě riskovat při pokusu zdolat zchátralé schody k vrcholku věže.
Jak je u našich sousedů zvykem, vstup na zříceninu je bezplatný, stejně jako parkování pod ní. Ke kapli je to jen pár desítek metrů od malého parkingu vedle silnice těsně před Wetzlasem.
Co se původu názvu hradu týče, pak pochází od jihoslovanského označení pro les - těch je ostatně všude kolem plno, a není proto divu, že část Dolního Rakouska, kde ruiny i kaple leží, se nazývají Waldviertel, tedy Lesní čtvrť.
