Článek
Také v České republice působí mnoho škol kung-fu, které reprezentují některé ze stovek různých stylů. Jen některé však dokážou v tradici pokračovat v takové míře úspěšně, že se jejich žáci mohou vrátit do kolébky kung-fu, do Číny a se ctí se postavit bojovníkům z celého světa. A 14ti členná česká výprava rozhodně splnila očekávání nadmíru dobře. Čtyři stříbrné a sedm bronzových medailí je jasným důkazem.
Jednou z úspěšných účastnic výpravy byla Simona Pressová z oddílu Hunggar Kung Fu Brno.
Jaká ocenění jsi na mistrovství světa získala?
Já jsem byla nominovaná Českou asociací kung-fu do dvou dívčích kategorií. V tradiční sestavě beze zbraně jsem získala stříbrnou medaili a v sestavě s kopím jsem nakonec vybojovala nádherný bronz.
Byla ve tvých kategoriích velká konkurence?
V obou kategoriích jsem byla se samými děvčaty, na což nejsem tak úplně zvyklá ze soutěží v České republice. U nás jsou kategorie často společné. Já jsem měla celkem štěstí, v mých kategoriích bylo kolem deseti až dvanácti soutěžících z celého světa, zejména kluci měli i více jak 20 soutěžících v kategorii.
Kung-fu je přece spíše chlapská záležitost. Nebo je to jinak?
To si nemyslím. V oddíle je minimálně třetina děvčat a na soutěže se připravujeme možná více než z poloviny právě my. A co nám chybí na síle tak to dokážeme snadno nahradit vytrvalostí a mrštností.
Proč ses rozhodla právě pro kung-fu?
Já jsem začínala s baletem, ale nějak mne to neoslovilo. Moje maminka dříve chodila do kung-fu a tak jsem si řekla, že zkusím po baletu něco úplně jiného. A volba padla právě na tento sport. Prostě jsem to chtěla zkusit.
Byla to první škola, ve které jsi začala cvičit nebo máš zkušenosti i z jiných oddílů?
Celou dobu, co se zabývám tímto sportem, chodím do oddílu Jirky Holáně. A že jsme toho již zažili. Od počátků, kdy jsme cvičili v nezatepleném likusáku v centru Brna, přes různé na hodinu pronajaté tělocvičny, až po současné prostory, kde máme konečně dokonalé zázemí plně pro naši potřebu.
Myslíš si, že je kung-fu sport, který má uplatnění i v praktickém životě?
Mohu je jen doporučit. Není to vůbec o tom, že bych se někdy na ulici potřebovala ubránit. Ale spíše celkově se mi zvedlo sebevědomí, jak ve škole tak i třeba v komunikaci s jinými lidmi. A o fyzické stránce ani nemluvím. V tělocviku mne hned tak něco nedostane. Samozřejmě jsem si vědomá, že v mezní situaci vím, jak se mám zachovat. A to je také dobře.
