Článek
Příběh je inspirovaný dobou, kdy Giacomo Casanova (1725 – 1798), svůdce žen, pobýval na zámku v Duchcově a kněz Jakub Jan Trautzl (1749 – 1834) komponoval svou hudbu pro kůr v oseckém klášteře.
Co vše se může stát, setká-li se svůdník s knězem na jednom koncertě? Odpoví vám dílo uvedené Divadlem 2-15, které na původní libreto tvůrčí dvojice RaR (David Kříž a Renata Fraisová) zkomponoval hudební skladatel Jan Zástěra, spolupracovník sboru Collegium Hortensis a principál Trautzlovy umělecké společnosti v Teplicích.
A právě Jan Zástěra, osecký rodák, dirigent Hudby Hradní stráže a Policie ČR prozradil několik zajímavostí o vzniku díla, spolupráci s dalšími autory, ale i o zámku Duchcov, na kterém bude dílo uvedeno.
Co tě inspirovalo k napsání komické opery, ve které vystupují dva současníci - Casanova a Trautzl?
Představa takového setkání je velmi lákavá. Dva opačné póly, dva protichůdné životní postoje, to je dynamika, která se pro komickou operu báječně hodí. Je ale příznačné, že nakonec právě tito dva pánové si nejlépe porozumí a společně najdou způsob jak překonat přetvářku, lži a pokrytectví - mnohem horší neduhy, než je jedna nebo dvě prohnané sukně.
Jak probíhal tvůrčí proces při vzniku díla - komunikace mezi tebou, autorem hudby, a režisérem opery Davidem Křížem? Souzněli jste autorsky, nebo to jiskřilo?
Vzhledem k poněkud distanční formě spolupráce Teplice - Brno k jiskření mnoho příležitostí nebylo. Vzájemná důvěra musela zafungovat i na samotném počátku, když jsem Davida přesvědčil, že si Jakuba Trautzla a Giacoma Casanovu stojí za to jako námět vypůjčit a že i s touto regionální látkou může vzniknout něco nosného a zajímavého. Text libreta je ale nakonec natolik univerzální, že je úplně jedno, kde opera zazní.
Opera měla premiéru vloni na podzim na scéně brněnského divadla. Jak byla přijata?
Byl jsem na dvou představeních, obě jsem si užil - je pro mě vždycky svátek, když se na provedení své skladby nemusím nijak interpretačně nebo organizačně podílet. Možná i proto, že jsem neměl možnost se jakkoliv účastnit nastudování, tak jsem se na věc mohl podívat z perspektivy diváka. Bavil jsem se pointami jednotlivých scén, často jsem se i zasmál, potěšila mě nápaditá výprava i jednotlivé výkony zpěváků. Měl jsem dojem, že diváci kolem mě tyto mé pocity naprosto sdílejí a bezprostřední potlesky po efektnějších číslech stejně jako závěrečný aplaus mě v tom jen utvrdily.
V čem je podle tebe duchcovský zámek natolik výjimečný, že se v posledních letech stále více dostává do pozornosti umělců?
Je to možná tím, že i sám duchcovský zámek se v posledních letech hodně proměňuje. Je zde vidět velký kus práce, nejen na opravách budov nebo při rozšiřování expozic, ale především citlivá péče postupně zámku vrací nezaměnitelnou atmosféru. A takovýto genius loci je jedním z klíčů k inspiraci, kterou každý umělec potřebuje. Pak je asi vcelku přirozené, že zámek přitahuje umělce - podobně jako kdysi.