Článek
Kdo vláčel mnohatunové stély vysoké 90 centimetrů až po neuvěřitelných 23 metrů z několik kilometrů vzdálených lomů. Kolo zdejší obyvatelé neznali. Kamenné řady, aleje, (alignementy) začínají několik kilometrů od pobřeží. Proč ne přímo na mořském břehu? Vztyčování začalo v dobách, kdy egyptské pyramidy čekaly na své zbudování ještě tisícovky let. Faraóni vyhnali dělníky do písku v letech 2650 až 2550 před našim letopočtem.
Přes silnici nedaleko budovy informačního střediska a zároveň muzea Maison des Mégalithes stojí za plotem kamenné řady. Mezi nimi pár skupinek turistů, ostatní koukají zpoza pletiva. A to prý vidíme třetinu kdysi postavených kamenů - asi 10 tisíc. Původní počet se odhaduje na 15 000. Ale člověk postavil, člověk pobořil, otesal, osekal a zabudoval do základů domů.
Menhiry, dolmeny, kromlechy
I jinde v Evropě najdeme megalitické stavby. Britský Stonehenge, kamenná města na ostrově Malta, stavby na Sardinii, ale takové množství kamenů je jen v okolí Carnacu.
Hlavní kamenná pole jsou v obci Le Ménec na okraji Carnacu. Ten dal jméno celé oblasti. Menhiry se táhnou do osmikilometrové dálky ve 100metrovém pásu.
Další pole jsou oddělena jen silnicí – Petit Ménec, Kerlescan a Kermario. Všechny řady nejsou v přímce, některé tvoří půlkruh nebo kruh. Těm se říká kromlechy.
V Kermariu jsou ještě větší kameny, měří kolem sedmi metrů. Je jich přes tisíc. U Kerlascanu stojí 13 řad se 540 megality.
Největší evropský menhir ale naleznete u vsi Locmariaquer. Dostal jméno Vílí kámen (Er Grach). Bohužel byl povalen a při pádu se rozlomil na několik kusů. V Locmariaqueru je i velký dolmen, což je označení pro obří kamenný stůl, jehož deska spočívá na menhirech.
Komory nebo vysílače
Archeologové jsou přesvědčeni, že to byly pohřební komory. Hlína a písek byly odváty a zůstaly jen „základy.“ Ale mohly také sloužit i zcela jiným účelům. Erich Daniken v nich vidí vysílače signálů do vesmíru.
