Článek
Výstava fotografií Františka Sysla upozorní návštěvníky na již zapomenutou techniku schopnou natrvalo zaznamenat a uchovat pomíjivé okamžiky či události našeho života.
Camera obscura (z lat. temná komora) je světlotěsná skříňka (krabička, nebo i místnost), v jejíž jedné stěně je malý otvor, kterým proniká světlo dovnitř a na protilehlou stěnu promítá stranově obrácený obraz scény zvenčí. Tento princip je znám od starověku, popsal jej i Aristoteles. Fungování je založeno na fyzikálních vlastnostech světelných paprsků, šířících se přímočaře.
Neobvyklé fotografie na bučovickém zámku vhodně doplní bronzové sošky Pavla Hřebíčka. Své práce tvoří – odlévá metodou ztraceného modelu a kombinací dalších technik. Používá především bronz, mosaz, dále okrajově olovo, alpaku, stříbro či cín. Mezi jeho nejvýznamnější kovoliteckou práci patří v letech 1981 – 1992 sada 18 kopií charakterových hlav F. X. Messerschmidta pro Slovenskou národní galerii.
Poznámka k osudu dírkové komory
Dříve, než byl objeven film jako technický vynález umožňující zachycení a uchování snímaného obrazu, byly promítnuté obrázky pořízené technikou camera obscura obkreslovány. Nejznámějším malířem, který tohoto principu využíval, byl Benátčan Canaletto 1697 – 1768).
Dírkové komory pro toto použití byly kvůli zesílení – zesvětlení promítnutého obrazu opatřovány skleněnou čočkou, primitivním objektivem. S objevem citlivého materiálu – filmu začal rozvoj fotoaparátů a na dírkovou komoru bez objektivu se téměř zapomnělo. Zastínil ji vývoj citlivých materiálů, vývoj objektivů a vývoj konstrukcí. V tomto závodě neměla dírková komora šanci.
Přesto má své kouzlo a vlastnosti, které nelze nahradit ani tím nejdokonalejším fotoaparátem. A právě těchto atributů se snaží František Sysel při focení využívat. „Camera obscura dokáže mnohem lépe než moderní fotoaparáty zachytit atmosféru scénu, náladu pomíjivého okamžiku,“ tvrdí.
Výstava trvá do 30. září.