Článek
Typická krajina mokřadů mezi dvěma rameny Rhôny (Petit Rhône a Grand Rhône, tedy Velká a Malá Rhôna) pokrývá Parc Naturel régional de Camargue, který spadá do oblasti departementů Bouches-du-Rhône a Gard. Tato oblast, charakteristická nekonečnou rovinou plnou rákosí, kanálů a jezer s poloslanou vodou, je domovem zhruba čtyř set druhů ptactva.
Stejně jako například mokřady Hutovo Blato v Bosně a Hercegovině je chráněna ramsarskou úmluvou coby mokřad mezinárodního významu, a to od roku 1986 (obecně je chráněná již dřive, a to od roku 1970). Je domovem více druhů volavek i dalšího vodního ptactva. Mezi nejatraktivnější obyvatele patří na první pohled coby vnadné modelky dlouhonozí a lehce kráčející plameňáci růžoví, kteří zde mají ideální podmínky pro život a hnízdění.
Sledovat osamělé jedince i početná hejna lze běžně při zastávkách kolem silnic mezi mokřady, kdo si jejich krásu chce opravdu užít, tomu je určen ornitologický park Pont de Gau, ležící jen pár kilometrů nad přímořskou obcí Saintes Maries de la Mer. Zde je možno zastihnout v době největší expanze až 2000 kusů, ptáci zde totiž volně migrují i po jezerech mimo oblast parku. Nicméně tak velká hejna jako zde těžko jinde objevíte.
Celý park je značně rozsáhlý a vede jím několik okružních cest s pozorovatelnami. I méně fyzicky zdatní si přijdou na své hned kousek za vstupem - nejprve minou několik voliér s chovaným ptactvem, aby krátce nato u bufetu narazili na první ze soustavy jezer, kde se to ptactvem jen hemží. Koruny stromů jsou zaplavené především bílými volavkami a škádlící se plameňáci nejsou již zdáli k přeslechnutí. Další jezírka pak nabízejí spoustu možností k seznámení se nejen s růžovými symboly parku, ale se spoustou dalších ptáků, samozřejmě nad hladinou se občas zatřpytí lesknoucí ledňáček.
VIDEO: Plameňáci v parku
Ke koloritu Camargue patří dále místní černí býci, pro našince však coby krmě upravení cenově poněkud vzdálení. Zato zdejší polodivocí bílí koně nejsou určeni do salámů, leč krotcí z nich poslouží coby dopravní prostředek na vyjížďku krajem, či toulaví polahodí oku nejen fotogeničnost hledajícího návštěvníka.
Sledovat je v širé krajině jako drobné bílé pohyblivé body lze z bývalé uhelné věže ze 14. století Tour Carbonnière, která kdysi střežila přístup k opevněnému sídlu Aigues Mortes v dobách, kdy se nalézalo na mořském břehu (dnes je od něj vzdáleno několik kilometrů), a odkud vyrážela VII. a VIII. křížová výprava.
Cestou za plameňáky nelze rozhodně vynechat návštěvu městečka Saint-Gilles. Bedekry zmiňují vesměs nebývale zdobený portál kostela místního kláštera z konce 12. století, kde jsou zobrazeny výjevy ze Starého a Nového zákona. K vidění je i kentaur, velbloud (motivovaný zřejmě křížovými výpravami), či lvi trhající svoji oběť.
Kostel skrývá podzemní kryptu, kde byl 12. června 1209 takřka k smrti zbičován pokání činící zdejší rodák Raymond VI., hrabě z Toulouse, jeden z vůdců I. křížové výpravy. Rok předtím zde totiž zavraždil papežského legáta Pierra de Castelnau. U zadní zdi kostela jsou i pozůstatky antického města. Je tu i výchozí místo na pouť do Santiago de Compostela.
