Článek
Kniha Michala Konečného a Alexandra Brummera Brno okupované mapuje události před padesáti lety, od příjezdu okupačních armád po nástup normalizace, která znamenala konec nadějím, že se něco změní.
Nemohlo, stále se jednalo o socialismus, žádná lidská tvář mu nepřináležela. Byla to jen velká euforie většiny společnosti, kterou brzy ukončily tvrdá opatření skalního jádra stále vládnoucí komunistické strany, která nemohla připustit ztrátu monopolu moci, na níž bylo navázáno mnoho poslušných partajníků. Další i nestraníci se museli přizpůsobit, represe byly rozsáhlé, akční trojky vedly přesné záznamy, kdo souhlasil či nesouhlasil se vstupem spřátelených vojsk, s "dočasným pobytem" na našem území.
V srpnu 1968 a 1969 umírali nevinní lidé, v roce 1969 už zásluhou československých pořádkových sil, velmi horliví byli příslušníci Lidových milicí, "ozbrojené pěsti" dělnické třídy, kteří mnohdy řádili jako utržení ze řetězu.
V knize je řada dobových dokumentů a fotografií. Nemělo by se ale také zapomínat, že akce Varšavské smlouvy byla namířena proti Československu. I na Slovensku byla rozmístěna sovětská vojska, armády dalších intervenčních států se po demonstraci síly opět stáhly na svá území.
Po sametové revoluci se podařilo ozbrojené sovětské složky vyprovodit domů, ruština nebyla nakrátko na našem území slyšet...