Článek
Ve čtvrtek 18. července v místním Divadle Fráni Šrámka předvedli mladí z Anglie tuzemskému publiku, že hrdé tvrzení „Co Čech, to muzikant“, v porovnání s hudební úrovní ostrovních ratolestí asi dnes již nemá takovou sílu. Ač orchestr má v titulu youth (mládí), osciloval věkem mnohých k slůvku chilhood (dětství). Na pódiu usedlo mnoho lepých děvčat něco i sotva ochmýřených mládenců, najmě u bicích nástrojů v pozadí zaplněného jeviště divadla.
Svéráznou figurkou pak byl sympatický dirigent orchestru Mike Purton, který v roce 1967 sám působil v obdobném souboru National Youth Orchestra of Great Britain jako první hornista, a následně hostoval např. s BBC Philharmonic, City of Birmingham Symphony Orchestra a Londýnským symfonickým orchestrem. Od roku 2007 je ředitelem prestižní hudební školy Bromley Youth Music Trust, která je specializovaná na výuku dechových a bicích nástrojů.
Úvodem hostující orchestr přivítal Ctirad Havel, ředitel Centra kultury Písek, které tento koncert v rámci Píseckého kulturního léta pořádalo. Když v úvodu po přivítání pravil, že orchestr představí, nenaplnila se vyvstanuvší obava, že dojde na jmenovité seznámení s každým z této početné party zručných mladých muzikantů.
Večer otevřela polka z Prodané nevěsty, následovaly České radovánky britského spoučasného skladatele, profesora Adama Gorba, v nichž zazněl i motiv koledy Dej Bůh štěstí tomu domu. V latino skladbě Tico Tico se jako sólista představil trumpetista Louis Barclay.
Po Slavnostním pochodu Petra Iljiče Čajkovského došlo na rockovou klasiku, a to Bohemian Rhapsody nebožtíka Feddie Mercuryho, kterou s kapelou Queen nahráli v roce 1975 na album A Night at the Opera. Na xylofon se blýskl Stefan Beckett v rorverném kousku Helter Skelter - nikoliv od Beatles, ale od Waltera G. Lemona.
Závěr patřil opět současnějším moderním tématům, a to hudbě z filmu James Bond. Po aplausu kapela přidala směs s repertoáru Franka Sinatry a dalším návdavkem se píseckému publiku dostalo svižného pochodu na cestu domů. Mladá kapela se dočkala od publika, zhruba ve stejném počtu, jako byli oni sami, milé pocty formou standing ovations.
Odpoledne předtím ještě byla možnost poslechnout si část orchestru vyhrávat v Palackého sadech před divadlem.
