Článek
Maďaři se vzdát města nechtěli
Po vyhlášení Československé republiky v roce 1918 se na Slovensku ještě téměř dva roky bojovalo, hlavně s Maďary, částečně i s Poláky. Maďaři nechtěli uznat, že prohráli válku, a Horní Uhry (Slovensko) považovali stále za součást svého území. Nechtěli se jí nikdy vzdát, dvě a půl století byla hlavním městem Uher a od roku 1526 do 1830 navíc korunovačním městem.
Bratislavský hrad je doložen již od 9. století. Pod ním se z malé osady vyvinulo město - nejstarší název je Wratisslaburgium – Vratislavův hrad. Pak se názvy zkomolily na Braslavespurch, to bylo roku 907, Brezalauspurc, „Braslavův hrad“, poté Preslawaspurch, Bresburg, Presburch. Od nich byla odvozena slovenská jména Prešpurek, Prešporek, Přešporok.
Němci z toho vytvořili Pressburg. Po 11. století bychom Bratislavu našli jako Poson, Bosenburg, Bosan, Bosonium a z toho zase vzniklo maďarské Poszony. Ve středověku se chvíli objevoval také název Istropolis, Dunaji se říkalo Istros, Istra.
Provinční město
Přestože byl v Bratislavě v letech 1563 –1830 chrám svatého Martina korunovačním kostelem uherských králů, město upadlo v nemilost. Josef II. Bratislavu degradoval na provinční město. Hlavním městem Uher ustanovil Budín, korunovační klenoty nechal převést do Vídně.
Díky, Wilsone
Jméno Bratislava se objevilo za štúrovců po roce 1844, kdy je Pavel J. Šafařík vykonstruoval ze jména Brecisburg.
Oficiálně se ale Bratislava objevila jako slovenské hlavní město až v roce 1920. Raritou města je, že se uvažovalo pojmenovat ho Wilsonovo. Bylo to údajně přání Slováků žijících v Americe jako vyjádření vděku tehdejšímu americkému prezidentovi za uznání nového státu.
První byla Skalica
Když byl 4. listopadu 1918 Vavro Šrobár jmenován ministrem s plnou mocí pro správu Slovenska, měla tři ministry, zvolil si 6. listopadu za sídlo první slovenské vlády starobylou Skalici, ležící téměř na československé hranici. Vláda tu zasedala několik dnů, poté se přestěhovala do Bratislavy.



