Boží hod velikonoční je vrchol křesťanského mystéria. Ježíš podle tradice vstal z mrtvých

Právě během noci z Bílé soboty na Velikonoční neděli se Ježíš Kristus měl vrátit mezi živé a vstát z mrtvých.

Boží hod velikonoční je tak ve znamení radosti – oslavy Ježíšova vzkříšení (vítězství nad smrtí a vykoupení celého lidstva). Syn Boží tak přebírá moc a vládu nad světem a smrtí. Končí také čtyřicetidenní půst a lidé se mohou znovu pořádně najíst.

V tuto neděli všichni spěchali do kostela. Nikdo nezůstal doma, neboť v rámci svátku se v kostele provádělo okázalé svěcení velikonočních pokrmů – beránka, mazanec, ale také vajec, chleba a vína. Toto svěcení mělo kromě symbolického významu i praktický podtext - po období dlouhého půstu by mohl náhlý přechod k tučné stravě přivodit obtíže, proto se světily určité pokrmy, které měly tělo na návrat k běžné stravě pozvolna připravovat...

Na Chodsku jedli věřící jídlo posvěcené v kostele vždy vstoje. Bylo zvykem, že v ten den každá návštěva v domě dostala kousek z posvěceného jídla. Dříve bylo hojně rozšířeným zvykem, že se na Velikonoční neděli jedlo společně vejce uvařené na Velký pátek spolu se žlutým vrbovým a jasanovým proutkem. Kdyby býval někdo během roku zabloudil, měl si vzpomenout, s kým jedl na Boží hod vejce a prý by hned nalezl cestu zpět.

Dobrý hospodář obětoval kus posvěceného mazance, vejce a vína zahradě, poli a studni, aby měl hojnost ovoce, obilí a měl vždy zdravou a dobrou vodu.

Rolníci nechávali na polích svěcené kočičky a křížky. 

Kdo se v Neděli velikonoční první vrátí z kostela domů, tomu nejdříve dozraje obilí.

Hezky-li na Boží hod velikonoční, s prací na poli zčerstva začni.

Je-li na Neděli velikonoční jasno, bude laciné máslo.

Je-li na Boží hod velikonoční jasno, bude léto sluncem i vodou příhodné a na dar boží úrodné.

Déšť na Neděli velikonoční znamená všechny deštivé neděle až do Letnic (sedmá neděle po Velikonocích, sv. Ducha).

Zdroj: Církevní rok a lidové obyčeje (Vlastimil Vondruška) a Velký pranostikon (Zdeněk Vašků).