Hlavní obsah

Bítls jsou poctou i vzpomínkou, hlavně však povedenou hudební crazy komedií

Novinky, Jaroslav Štěpaník

Umně a vtipně namíchala osvědčená autorská trojice z Městského divadla Brno S. Slovák, J. Šotkovský a P. Štěpán koktejl z písní legendární skupiny s komediálním příběhem, v němž se kulisy Anglie i sídla královny střídají s ději v moravské vesničce roku 1967.

Foto: J. a T. Kratochvilovi
Článek

Tři kluci s kytarami mají sen o kapele. Chybí bubeník, přebývá zpěvačka, která do představ nesedí. Ta je však dcerou předsedy místního národního výboru, který, jak jinak, má veškeré dění na vesnici pod palcem. Objevuje se možnost hrát na hodech. Jak však dosáhnout, aby mohli podle svých představ a bez protěžované, trochu rozmazlené dcerušky předsedy MNV?

Dějí se však věci a má to spád, vše v pohybu a rychlých proměnách za nečekaných spojení. Britská královna, která miluje své Beatles, povolává agenta Jamese B. 006. Dostává úkol: nalezen musí být Ringo Starr, který zmizel neznámo kam. Objevují se stopy vedoucí do vesnice v blízkosti Brna.

Stopař i stopovaný se tu setkávají uprostřed vzrušené atmosféry před hody, kterým chybí vhodná kapela. Ringo, zde inkognito Richard Starkey, pátrá a nakonec nachází kořeny. Právě zde se narodil jeho dědeček Stárek! A stárků je před hody všude tolik! James B. je domácími považován nejprve za špiona, pak za kontrolu z ministerstva. Při pátrání upadá do tenat místních žen.  

Muzikál je svižně a dovedně spleten, potlesk z hudebních a tanečních čísel se ozývá pravidelně a silně. Podařil se kus těžící z věčně zelených melodií legendární skupiny, opírající se o crazy děj živený slušnou porcí humoru i parodie. Dialogy jiskří, smích diváků je téměř permanentní.

Vše samozřejmě dopadne, jak v žánru na místě, generálním happy endem. Možná, že povedený divadelní crazy muzikál z Městského divadla Brno by mohl inspirovat ke scénáři filmové komedie. V každém případě možno říci, že MdB má na repertoáru inscenaci, která potěší, pobaví i rozesměje nejširší paletu diváků. Takových není nikdy dost.

Jediné, co asi vyvolá rozpaky a působí, myslím, jako neorganický, nadbytečný přílepek na faktický závěr hry, je projekce série snímků z období normalizace. S duchem inscenace neladí a nic nového nepřináší. I divák, který daný čas neprožil, si dnes umí představit, proč napřesrok po hodech, celá vesnice, jak si přislíbili s královnou, už do Anglie nepojede.  

Premiérové představení (4. března) zdobila řada výborných hereckých pěveckých i tanečních výkonů, scénické řešení, kostýmy atd.

Výběr článků

Načítám