Článek
I nejstarší rodáci z Vejprnic u Plzně pamatují, že na svatého Vojtěcha (23. duben) se ve vsi koná tradiční pouť se vším všudy, co k pouti patří: kolotoče, houpačky, stánky s cukrovou vatou...
Dnes nechybí i moderní atrakce, hudba, barevná světla. Večer se všichni místní sejdou na návsi a sledují velký ohňostroj, který odpalovač každoročně odpaluje z mostu. Pak se jde do hospody, všichni se zdraví, povídají si, setkávají se. Čas sousedských debat a setkání je tady.
K tomu všemu neodmyslitelně patří čas pouťových koláčů. Zatímco chlapi brzy ráno začínají v práci, místní kuchařky už mají zadělané těsto a příprava na pečení tradičních koláčů je v plném proudu - koupený korpus ze supermarketu, pomazaný krémem a ozdobený šlehačkou ve spreji by dnes neuspěl.
Vykynuté těsto se rozdělí na malé "bochánky" a ještě chvíli čeká na vále na předem připravené náplně: uvařený mák, šlehaný tvaroh, domácí povidla s rumem, rozinky, ořechy, mandle, rozpuštěné máslo, velký hrnec se smetanou a misku s krystalovým cukrem na závěrečné polití a zacukrování. To je to nejlepší na koláčích.
Všude voní vanilka, máslo, paní Alenka, Olinka nebo Helenka vědí, co musí následovat: plnění koláčů. Jejich zdobení nejsou, pravda, vrcholná umělecká díla jako např. na Domažlicku a Chodsku, ale všechny ženy ovládají zručně plnicí sáčky - ty dortové i obyčejné plastové. "Malování" makových, tvarohových srdcí, vlnek, květů na kulaté podklady z těsta jim jde od ruky.
Bochánek se vyválí speciálním válečkem přesně do kruhu - na každý plech jeden kus. Tvarohový nebo makový podklad se pak dál zdobí povidlovou mřížkou, navrch se zapíchají mandle, rozinky, ořechy.
Samozřejmě i to má "svá pravidla". Na bílý tvaroh hnědé rozinky, namočené den předem do rumu, na máku se svítí bílé mandličky, pečlivě nakrájené kousek po kousku. Výsledný dojem je úžasný. Pak se vše dlouho a postupně peče. Každý koláč, který hospodyně vytáhne z trouby se hned opatrně a od středu polévá hustou smetanou a ihned zasypává cukrem, který zabrání stečení smetany z horkého povrchu. Tahle "poleva" vykouzlí lahodnou smetanovou chuť při každém zakousnutí.
Po hodinách práce je hotovo. V kuchyni se "řadí" koláče všude kde je místo. Zkušené pekařky předem připraví vály, stoly, police, zakryté papírem nebo plátnem. „Já používám žehlicí prkna,” směje se Olinka, „mám tři a stačí je jen rozložit a přehodit ubrus... a je vyžehleno,” dodává s humorem.
Po "pracovní směně" od páté ráno uklízí konečně ve tři odpoledne nádobí, a dobrá nálada jí nechybí. „Ještě vytřu a hned sezvu sousedky, dáme si ochutnávku - které se povedly a která má lépe umletý mák nebo hezčí zdobení.”
Druhý den od rána vyhrává muzika, točí se kolotoče i zmrzlina. Ale na návštěvu se jde vždycky s koláčem, příbuzní si také rádi vezmou domů, i přes plot si je sousedé podávají, všechny děti na zahradě dostanou kus.
Tahle tradice je pracná, ale krásná - a v dnešní době vzácná: kdo z vás zavolá nebo zaklepe u sousedů s krásně nazdobeným koláčem a řekne: „Dáme si kafe a pokecáme...”
