Článek
Kromě běžných exponátů, mezi které jednoznačně patří píšťalové flašinety nebo hospodské polyfony, stojí na výstavě za vidění i některé mimořádné exponáty - třeba zvonkohry v hodinách z poloviny 18. století, polodřevěné píšťalové hodiny s pohyblivou kapelou nebo švýcarská hrací skříň se zvonky, bubínkem a činely.
Mechanismus je u všech typů velice podobný. Na nosném médiu v podobě válce, plechové desky nebo skládaného kartonu je ve formě hřebíčků, proražených zubů nebo otvorů zaznamenána skladba, která se přehraje přes snímací zařízení. To pak umělo cinkat do zvonků, drnkat do vyladěného ocelového hřebene či strun, ovládat klapky u píšťal... zkrátka hrát na rozličné nástroje na které si jen vzpomenete.
Exkluzivní ukázkou spojení technického i hudebního umění jsou ohromné orchestriony napodobující celou kapelu. Stávaly se vybavením hostinců nebo tančíren a mohly svým majitelům i nějaký ten krejcar vydělat. Bohatě vybavené skříně měly však i stinné stránky. Často byly porouchané, bylo nutné je ladit a ošetřovat jemné mechanismy. Se zavedením "hudebného" musel hostinský začít platit poplatek za provoz i do státní pokladny.
Od 2. poloviny 19. století si zasloužené uznání získaly hřebíčkové hrací strojky, které byly vyráběny po tisících a montovány do širokého spektra předmětů. Majetnější měšťané se tak mohli závistivým sousedům pochlubit nejen hracími hodinami, obrazy a fotoalby, ale i třeba hrací židlí, hrací toaletní soupravou, hracím šitím, šicím strojem nebo hracím kolovrátkem na předení a hrací plastikou s motivem Ukřižování.
Krásně znějící hřebíčkové strojky u nás vyráběla manufaktura rodiny Řebíčkových. Své strojky pečlivě označovali jménem, místem výroby, sériovým číslem a číslem aranžmá - každý strojek uměl totiž přehrát dvě skladby.