Článek
V prvním století své existence byla fotografie téměř výlučně černobílá. Autoři vybírali z deseti tisíc starých snímků. Z tohoto počtu vybrali nakonec do publikace 200 kusů. Výběr nebyl vůbec snadný, výsledek je však zdařilý.
Historické fotografie, původně černobílé se v knize představují v barevném provedení. Snímky byly kolorovány za pomoci moderní techniky, každou fotografii bylo však třeba vybarvit ručně a v souladu s historickou pravdou.
Autoři k tomu píší: „Nástroje jsou možná digitální, ale základní umělecká technika se od dob Leonarda nezměnila – pomalu nanášíte jednu barvu za druhou, mícháte je prostřednictvím stovek vrstev ve snaze zachytit a reprodukovat specifickou atmosféru, která (v tomto případě) odpovídá samotné fotografii… Kolorování jedné fotografie dokáže zabrat hodinu, ale i měsíc.“
Ne každá stará fotografie se hodila, zdaleka ne vše bylo možno úspěšně kolorovat. Osudem mnohých snímků bylo zůstat v provedení černobílém.
Publikace Barvy času – Nové dějiny světa 1850–1960 je výsledkem dvouleté práce dvou autorů. A proč se k dané podobě novodobých dějin rozhodli?
Svět let minulých let byl přece stejně živoucí a barevný jako náš současný. Stará fotografie jako černobílé médium nabízí pohled jaksi vybledlý, neúplný. Cílem bylo představit svět minulý jako reálný, pestrý, barevný.
Výlet do historie začíná s anglickým fotografem Rogerem Fantonem, který se s týmem roku 1855 vydal na Krym, tehdy válečnou zónu. Putování završuje příznačně foto kosmonauta z roku 1959. Vázaný výtisk opatřený rejstříkem, tištěný na křídovém papíře, je reprezentativní publikací a současně kolorovaným kukátkem do ne tak dávné minulosti.