Článek
Také letos byla v neděli 29. září tradice zachována a v podvečer zněly dobrušským kostelem skladby W. A. Mozarta a F. Mendelssohna-Bartholdyho. První z velikánů byl zastoupen dvěma serenádami, Mendelssohn-Bartholdy potom smyčcovou symfonií a závěrečným houslovým koncertem.
O špičkové provedení se postaral na Festivalu F. L. Věka již dobře známý soubor Barocco sempre giovane. Tentokrát přijeli pardubičtí hudebníci s rakouským dirigentem Robertem Lehrbaumerem a právě on se v úvodní Mozartově šesté serenádě ujal i partu určeného pro tympány, nástroj, jenž dodává této skladbě punc nevšednosti.
Barocco sempre giovane neustále rozšiřující svůj repertoárový rejstřík se od první skladby představilo v tom nejlepším světle a odměnilo posluchače, kteří ve sváteční den zaplnili svatostánek, nevšedním hudebním zážitkem.
Koncert postupně gradoval. Mozartova Malá noční hudba nadchne vždy, zvláště však, je-li hrána s takovou lehkostí a elegancí, jako tomu bylo v případě festivalového koncertu. Mohutný potlesk patřil všem členům souboru i dirigentovi.
To však posluchači ještě netušili, že pomyslná třešnička na dortu bude teprve servírována. Koncert pro housle a smyčce d moll Felixe Mendelsohna-Bartholdyho, jemuž s noblesou vévodila koncertní mistryně Iva Svobodová Kramperová, se stal svátečním pohlazením po duši všech. Zasloužený standing ovation na sebe nedal dlouho čekat.
Program jednoho z vrcholů IX. ročníku festivalu byl tedy naplněn, nadšení návštěvníci se však dočkali ještě přídavku v podobě nejznámější části Mozartovy Malé noční hudby, po níž jen neradi opouštěli kostel. Při odchodu nešetřili chválou a příměry jako "Úžasné" nebo "Nádhera" vyslovil s velkým uznáním nejeden z nich.
