Článek
Ve čtvrtek 8. prosince dorazil do Písku opět houslový virtuóz Pavel Šporcl, tentokrát v rámci vánočního turné s názvem Bacha na Šporcla aneb Vánoce 2016. I když název pořadu evokuje zasvěcení toliko hudbě z plodné Bachovy tvorby, ve skutečnosti na Johanna Sebastiana došlo jen dvakrát.
Koncert zahájil Šporcl sólovým kouskem, kterým byly jeho variace na naši hymnu, která patří mezi interpretovy oblíbené písně. Poté se připojil komorní smyčcový orchestr s cembalem a s jeho doprovodem zazněl sálem píseckého divadla koncert jiného velikána barokní hudby, kterým nebyl nikdo jiný než Antonio Vivaldi.
Jak v průvodním slově protagonisty večera zaznělo, Vivaldi navštěvoval Bacha v Lipsku, vzájemně převáděli svoje skladby pro opačné nástroje, tedy Vivaldi Bachovy varhanní pro housle a orchestr, Bach naopak Vivaldiho houslové například pro klavír a orchestr.
Následoval opět italský autor Arcangelo Corelli, a to konkrétně v Concerto Grosso - jak název napovídá, jedná se o rozsáhlejší kompozici, leč část obecenstva aplaudovala hned po první větě, neznajíc zažitá pravidla podobných koncertů, jak se projevilo již při Vivaldim, Pavlem Šporclem předem avizovaném jako třívětém.
Pro neznalé, aby se v tom nedávno po městě ocasem mrskající čert vyznal, tak pro upřesnění: v případě vážné hudby se zásadně neaplauduje (netleská) mezi větami, na jejichž počet často předem upozorňuje v případě pana Šporcla přímo sám Mistr, nebo pozorný divák snadno pozná stádium kompozice podle postoje muzikantů, buď chystajících se po patřičné prodlevě pokračovat v interpretaci, po dokončení skladby jednoznačně již věnují své pohledy publiku a ne stojánkům s notami.
Pokud jde o koncert varhanní, zde se vyjadřuje spokojenost potleskem až v závěru koncertu. Ani v jednom případě se nehodí kotlíkářské pokřiky „Umí!“, stejně jako dřevně rockerské: „Dědku, hobluj!“, ba i jazzmani musí pozdržet své dlaně k ovacím po každém sóle.
Následující skladba již byla dílem Bachovým, v melancholické tónině a moll, a následující, vlastně závěrečná směs, pak již byla ryze vánoční, jednalo se o citace oblíbených koled. Pavel rovněž pohovořil o vánočních zvycích v jejich umělecké rodině, kde nechybí ani rodinné muzicírování. Finální přídavek byl Bachův „hit“ Air. Nakolik tato skladba inspirovala roku 1967 Procol Harum k nahrávce jejich opravdového velehitu A Whiter Shade of Pale se možno přesvědčit zde.
Poté již měli spokojení posluchačí možnost osobního setkání s houslovým mágem v předsálí při autogramiádě u pultíku s bohatou nabídkou jeho nahrávek. Za poznámku ještě dozajista stojí, že členem komorního orchestru byl Pavlův bratr Petr, hráč na violoncello.
Tento koncert jako součást bohaté nabídky adventního kulturního dění uspořádalo v prostorách Divadla Fráni Šrámka CKMěstaPísku.
