Článek
„Současné závody automobilů na Lausitzringu jsou jiné než v časech NDR. Tehdy byly na startu hlavně wartburgy a trabanty, dnes je to celá řada značek a auta tady na Sachsenringu - to je slavnost. Běžně je tady 80-100 tisíc návštěvníků. Přijíždějí z celého Německa, Češi spíše jen jako zástupci od německých firem v Čechách,“ říká jeden z pořadatelů, pamětník automobilových závodů v Sasku, či spíše bývalé NDR.
Z Čech na Lausitzring to není daleko, přesto české vozy na parkovišti jsou vidět jen minimálně. Snad by nikoho z nedalekých příhraničních měst neodradilo nealkoholické pivo nebo nutnost odevzdat jakýkoliv nápoj u vchodu do areálu. Stejně tak v hledišti se příliš nekouří.
Závody jednotlivých kategorií trvají přibližně hodinu a pak následuje hodinová pauza. V té se odebírají diváci za občerstvením. Konzumují se grilovaná masa, ale asi největší fronty stojí na klobásy a zmrzlinu. Firmy zvou příznivce do stanů, kde mají kuchyň a pití po celý den k dispozici. Závodníci rozdávají své propagační materiály a obzvláště oblíbené jsou čepičky.
„Vy jste přijeli z Čech?“ ptá se úspěšný závodník Daniel Schrey. „Doufám, že mi budete držet palce!“ Přitom podepisuje čepičky a rozdává každému, kdo si řekne. Jeho žlutá barva na voze, stanu i v oblečení září do dálky. Daniel se v posledním závodě DTM držel dobře.
Dráha Lausitzringhu je dlouhá 4,5 km a rychlosti, které na ní auta dosahují, se bíží 260 km před hlavní tribunou. Do zatáček obyčejně snižují na osmdesát a méně. Od tribun jsou závodní dráhy chráněny vysokým drátěným plotem a hlubokým příkopem. Diváci mají přístup do všech dep z vnitřní plochy areálu, ale i tam jsou jezdci chráněni stovkami pořadatelů, průhlednými a lehkými stěnami.
Automobily, které zrovna nestartují, jsou k dispozici divákům k nahlédnutí a fotografování. Z kapot vystavují horní kryty před auta, aby divák mohl vidět do motoru. Technici stále otírají části kapot a leští do blýskavé nádhery. Hostesky dotvářejí prostředí v křiklavých a těsně přiléhavých trikotech. Divák pak stojí v rozpacích, co vlastně má ve stáji prohlížet a obdivovat. Zda nablýskané auto, či postavy krásek.
Celý ten babylonský zmatek a megalománie staveb dokresluje celodenní řev automobilů nebo hudby z několika podií. V průběhu dne tak může účastník nachodit areálem až deset kilometrů - nemluvě o převýšení, pokud má místo v nějakém vyšším patře hlavní tribuny.
Občerstvení v areálu je pro Čecha neobvyklé, prostě cenově vyšší, stejně jako vstupné. Neznačená místa při závodech nižší třídy mohou stát od pěti set korun, ale tribuna až ke dvěma tisícům. Děti do čtrnácti let neplatí.
Vidět obrovský areál, poslouchat gladiátory v autech na dráze je zážitkem, který může odpovídat zážitku diváků v římském koloseu před dvěma tisíci lety. Jde o zážitek, jehož hodnota není jen sportovní - v celém komplexu jde o moderní kulturu.
